Tuto otázku si možná nyní, v době, kdy řada lidí stále více přemýšlí o zdokonalování svých jazykových kompetencí a s blížícím se novým školním rokem, kladete také. Když se podíváte na internet, jistě v místě svého bydliště naleznete nespočet jazykových škol a agentur nabízejících výuku cizích jazyků. Jak ale zvolit tu pravou? No, popravdě – je to trochu oříšek, ale já Vám ho pomůžu rozlousknout.

Na webových stránkách samozřejmě prakticky všechny působí perfektně. Pokud ale i u tohoto prvního kroku – při vstupu na jejich web – ve Vás škola nevzbudila úplně důvěru, asi to nebude to pravé ořechové. Už samotný vzhled a obsah stránek Vám o škole něco málo napoví. Stránky, které si může kdokoliv udělat zdarma během pár minut- sice nevypovídají úplně plnohodnotně o kvalitě lektorů i výuky jako takové, ale pro mě osobně už je to první minusový bod.
Když se prokoušete obsahem webu daných jazykových škol, ani po tom možná nejste úplně moudří z toho, kam se přihlásit, komu svěřit své vzdělávání a peníze za kurz, protože všechny uvádí, že jsou nejlepší, mají nejkvalitnější a nejvyškolenější lektory a používají jen ty nejmodernější a nejefektivnější metody a učební prostředky. Hmm, co tedy dále? Dívejte se ale po maličkostech…

První nápovědou o kvalitách školy Vám může být řada referencí od studentů nejrůznějších povolání, postavení a vzdělání. Pokud na webu naleznete pouze např. 4 – 5 referencí, ještě nikde není zaručeno, že si je majitelé nepsali sami či nenechali napsat známými. Přijde Vám to přehnané? V tomhle oboru se pohybuji už sakra dlouho a to byste koukali, s čím vším se člověk setká… Určitě větší výpovědní hodnotu mají reference s celými jmény studentů či odpovědných osob daných firem než pouze iniciály či dokonce jen logo firmy.

Dobrou referencí mohou být i fotky z kurzů či akcí, které daná firma pořádá – jsou na webu takové? Jak jsou staré? Jak často jazyková škola aktualizuje obsah webu?

Dále Vám určitě mohou o škole něco napovědět její doplňkové služby, které studentům nabízí a které jim podstatně ulehčí život, jako např. možnost složení jazykových zkoušek přímo u nich, zajištění zahraničních studijních pobytů atd.
Často se ale jedná i o neplacenou nabídku něčeho extra. Mohou to být vlastní výukové a jiné zajímavé či netradiční materiály, půjčování cizojazyčných knih, časopisů či DVD, promítání cizojazyčných filmů pro veřejnost, pořádání besed a školení pro studenty i lektory. Toto jsou služby, ze kterých jazykovka rozhodně nezbohatne, ale je vidět, že dělá něco pro své studenty „jen tak“ a chce jim k jejich placeným kurzům nabídnout ještě něco navíc.
Faktorů, které při rozhodování hrají velkou roli, je mnoho. Zde jsem uvedla několik typů, které Vám výběr mohou ulehčit. Příště se podrobněji podíváme na další.

Co je důležité pro Vás? Jaké máte zkušenosti Vy? O své názory se s námi můžete podělit na: info@jazykovaskola-houdek.cz.

Kam se zapsat? Kdo mě tu angličtinu už fakt naučí? Nedopadne to jako s minulým kurzem? Abyste se vyhnuli zbytečné negativní zkušenosti, mohou Vám pomoci následující řádky.
V předchozím díle jsme se trochu zabývali webovými stránkami, referencemi jazykových škol a začali jsme i s jejich nabídkou doplňkových služeb a něčeho navíc. Abych Vám pomohla s výběrem té pravé jazykové školy, budeme cca v tomto „posuzovacím“ duchu pokračovat i dnes.
Kam byste se před učiněním rozhodnutí ještě měli podívat? Určitě na Facebook dané jazykovky. Kdo dneska není na FB, jako by nežil. Leč nejsem extra velkým FB fanouškem, pro všechny firmy v oblasti služeb, a to vlastně jakýchkoliv, je v dnešní době profil na FB nezbytnou nutností. Mrkněte se tedy na Vámi zvolenou jazykovku. Jak se na FB prezentuje, je aktivní nebo zveřejňuje příspěvky jen párkrát za uherský rok? Když už tam něco mají, jde pouze o prodejní nabídku – tedy upoutávku na jejich kurzy, slevové či dárkové poukazy nebo zde naleznete i jiné hodnotné, praktické či vtipné informace pro Vás, její potenciální studenty?
Toto je další aktivita, kterou by podle mého názoru měla správná jazyková škola dělat - „jen tak“ pro své studenty. Vyhledávat informace o zajímavých přednáškách a seminářích konaných např. v regionu či blízkých městech, dále svým studentům představovat nové učebnice, slovníky a jiné užitečné učební pomůcky a zároveň je i pobavit nějakými cizojazyčnými vtípky, písničkami s jejich přeloženým textem. To vše někoho z dané jazykovky stojí dost času, než dané věci vyhledá, postahuje, napíše článek na nějaké téma, dále je třeba rovněž zaplatit grafika, který článku dá fazonu atd., atd. Z toho všeho jazykovka nemá žádný přímý zisk, právě naopak. Ale odměnou za tuto extra péči o klienty by jí měli být spokojení studenti a pravidelní návštěvníci nejen jejich stránek, FB či blogu, ale i jazykových kurzů.
Další nesmírně důležitou věcí, jak si zvolit tu pravou jazykovou školu, je návštěva ukázkové hodiny. U žádné školy by neměl být problém se přijít podívat na ukázkovou hodinu zdarma či ještě lépe přímo do probíhajícího kurzu. Osobně se kloním k návštěvě kurzu. Ukázková hodina je většinou do sekundy připravená a rovněž aktivity i „studenti“ jsou pečlivě vybráni, hodina je několikrát nazkoušena… No, osobně si myslím, že ne vždy pak reálná výuka probíhá stejným způsobem, jak je prezentováno na vyšperkované ukázkové hodině. Ale určitě Vám už dosti napoví.
Nejpraktičtější podle mě je, když se zajdete podívat na jednu hodinu přímo do kurzu. Uděláte si jasnou představu o tom, jací lidé kurz navštěvují, jakou mají reálnou úroveň, jaké je učební prostředí a samozřejmě to také na vlastní kůži zažijete (pokud Vás lektor vtáhne do průběhu hodiny), vyzkoušíte si tak i kooperaci s lektorem, poznáte jeho styl výuky a rovněž zaměření a průběh hodin.
Zde je dobré mít v paměti – čím déle lidé spolu kurz navštěvují, tím lepší je učební atmosféra, lidé před sebou ztrácejí ostych a aktivněji se na výuce podílí. Každá skupinka je svým složením a fungováním naprosto specifická. Proto pokud navštívíte první výuku, bude sakra rozdílná než např. 4. hodina, kdy už je skupinka slušně sehraná.
Seberte odvahu a vyrazte omrknout jednu hodinu ve „vyvolených“ jazykovkách a pak už možná budete mít naprosto jasno!

Ještě pořád jste se nerozhoupali a hledáte tu správnou organizaci, které Vám pomůže zlepšit Váš cizí jazyk? Pak čtěte dále… V závěrečném díle si povíme ještě o několika zdánlivých „drobnostech“, kterých byste si u své zvolené jazykové školy ale měli kapku více všímat…
O serióznosti a opravdové zainteresovanosti jazykových škol a jiných agentur Vám také může napovědět to, zda vůbec a jak se zajímají o to, jestli jste s kurzem a lektorem vlastně spokojeni. Pokud od Vás vyberou na začátku kurzu peníze a pak už se vám celý zaplacený semestr či rok ani neozvou, asi bude něco špatně.
Korektní firma, pro kterou studenti a jejich spokojenost hraje důležitou roli, by Vás měla alespoň 1 za semestr kontaktovat a optat, zda jste s úrovní kurzu, průběhem lekcí spokojeni, zda Vám vyhovuje zvolené tempo, učebnice a samozřejmě také lektor a jeho učební styl.
Zpětná vazba je, bohužel jak ze strany agentur, tak ze strany studentů samotných, velice často podceňována. Právě díky ní se jazyková škola může dozvědět řadu positivních ale samozřejmě také negativních informací. Negativní postřehy od studentů se pak snaží dát velice rychle do pořádku a tím stále zlepšuje a zkvalitňuje své služby. Pokud tato zpětná vazba chybí, vedení jazykovek často ani neví, že je něco špatně, nemá šanci objevit důvod, proč jim klienti odchází či proč už nepokračují v dalších semestrech. Kladná i záporná zpětná vazba je každopádně lepší a přínosnější než vůbec žádná.
Zde bych ale rovněž apelovala na studenty samotné. Neberte tyto dotazníky spokojenosti či emaily s anketou od Vaší jazykovky jako „otravování“ a opravdu jim svůj názor otevřeně napište. Přispějete tak tím i ke zlepšení Vaší vlastní výuky. Bohužel má zkušenost je taková, že na naše dotazy reaguje cca 15-20% dotázaných, což je opravdu velice málo. Přitom se jedná o 5 – 8 minutek, které studentům vyplnění dotazníku spokojenosti zabere.
Tak už máme zase trochu jasněji? Pokud ještě stále ne, počkejte si na závěrečný díl.

Rozhodujete se, kam sebe či své ratolesti přihlásit na jazykový kurz? Tak schválně, jak moc si ceníte kvality svého / jejich jazykového vzdělávání a co Vám vlastně cena kurzu řekne o úrovni jazykové školy a jejich lektorů?
V minulých dílech jsme již probrali několik „indicií“, kterých byste si při výběru jazykové školy měli řádně všímat. Dalším, z mé zkušenosti pro většinu lidí (BOHUŽEL) prioritním faktorem, který při výběru té „správné“ jazykovky a jazykového kurzu hraje velkou roli, je cena. Chápu, že ušetřit chceme všichni, to je logické. Co Vám ale ve skutečnosti tento údaj o kvalitě a zkušenosti lektorů, o přínosu kurzu pro Vás a Vaše jazykové znalosti napoví? A napoví Vám vůbec něco??
Když se podíváte na vícero jazykových škol a jazykových agentur ve svém okolí, určitě zjistíte, že rozdíly v ceně za jazykové kurzy nejsou až tak veliké, možná kolem 200 – 380 Kč za semestr. Což řada lidí považuje na první pohled za dosti velký rozdíl a z úsporných důvodů tedy volí nejlevnější nabídku. Vyplatí se to ale opravdu, ušetřit pár kaček a riskovat, že se dostanete do rukou nekvalitního či nezkušeného lektora a s kurzem brzy praštíte nebo když ho s vypětím sil přeci jen dochodíte, tak na konci kurzu zjistíte, že Vaše znalosti nejsou o moc lepší než na jeho začátku?
Asi Vás teď trochu překvapím údajem. Pokud cenu rozpočítáme běžným počtem lekcí za semestr, je průměrný rozdíl ceny 5, 60 Kč – 10, 60 Kč na jednu výukovou jednotku. Ještě Vám cenový rozdíl přijde tak markantní? Je Vám líto do sebe vrazit o pár korun více - a to doslova? Není lepší se rozhodovat např. na základě lektorů, referencí od studentů, doporučení od známých, nebo nejlépe dle navštívené hodiny na probíhajícím kurzu?
Ušetřené dvě stovky by Vás bohužel mohly stát i promarněný čas, peníze i Vaši energii. Na druhou stranu ale rozhodně neplatí, že nejlevnější kurzy budou rozhodně ty nejméně kvalitní a nejdražší zase nabídnou top kvalitu. Tak tomu rozhodně není. Zohledněte při volbě i jiné informace, minimálně ty, které jsme probírali v předchozích dílech.
Nešetřete na sobě, pečlivě si kurz i jazykovou školu vybírejte, abyste pak nelitovali….

Když už jste se „dokopali“ k tomu, že se vrhnete do učení se angličtiny či jiného cizího jazyka, je dobré, abyste na následný výkon pořádně připravili i svůj mozek. Princip je obdobný, jako když se vydáte do fitka.
Před pořádným výkonem musí přijít pořádná rozcvička. Na začátku byste si měli udělat malé lehké cvičeníčko (cca 5 – 6 minut), které zlepšuje Vaši koncentraci a pomůže Vám odpoutat své myšlenky od předchozí aktivity. A to, že je lehké a pravděpodobně ho zvládnete levou zadní, přináší positivní pocit úspěchu a tím i zvýšení motivace v učení pokračovat dále. Co tím mám přesně na mysli? O dechových cvičeních a relaxační hudbě jsem se již zmiňovala ve starších článcích. Zde si řekneme více o cvičení přímo určených pro cizí jazyky. Možností je mnoho; zde je několik z nich.
Můžete zadumat a napsat např. co nejvíce sloves vyjadřujících pohyb směrem vpřed – lézt, běhat, chodit, plazit se, batolit se, skákat….
Dalším příjemným a jednoduchým cvičením na vylepšení Vaší koncentrace je: napište si na papírek jakékoliv slovo ve studovaném cizím jazyce a pokuste se na všechny jeho písmenka vymyslet co nejvíce slov, které mají, např. na začátku jedno z písmen Vámi napsaného slova. Toto zadání se může samozřejmě i upravit – napsaná slova musí být třeba k nějakému tématu – zvířata, lidské tělo, vybavení kanceláře a podobně.
Otevřete učebnici a vyberte si z ní libovolných 5 – 7 vět z článku či gramatického cvičení. Tyto věty si vypište a zkuste z nich či lépe řečeno jednotlivých slov daných vět, poskládat smysluplné nové věty. Pokud chcete na sebe být ještě drsnější – stanovte si konkrétní pravidla – např. použít slova pouze ve výchozích formách (beze změny času, osoby, pádu…), sestavit věty z minimálně 5 slov, za použití jednoho z minulých časů atd. Případně se pokuste na základě těchto vět sepsat krátký příběh a použít přitom co nejvíce slov z výchozích vět.
Zní to jednoduše a také to jednoduché je. Vyzkoušejte si to sami a uvidíte, jak Váš mozek začne „fachčit“ a Vy pomalu začnete naprosto ignorovat dění kolem Vás – koncentrace je tu, mozek je naladěn na příjem nových informací!
Možností je nepřeberné množství, variabilitě se meze nekladou, právě naopak!!

Při většině učebních procesů pěkně všechno odmaká levá mozková hemisféra, zatímco pravá má pohodičku. Pokud si ale osvojíte metody, jak ji zapřáhnout také, uvidíte, že Vám učení půjde mnohem snadněji.
Jedna z moderních metod, která aktivuje i naši většinou zcela zlenivělou pravou hemisféru je tzv. Superlearning.
Jedním z důležitých principů této metody kromě učení za pomoci co nejvíce smyslů je i odstranění myšlenkových blokád a především navázání intenzivnější kooperace mezi pravou a levou hemisférou a krátkodobou a dlouhodobou pamětí. A co je výsledkem? Efektivnější, příjemnější a rychlejší učení. Zní to dobře, ne? Tak jdeme do toho?
Dnes se podíváme jen na maličkou část této velice rozsáhle a propracované metody – speciální pohybová cvičení. A jak to vypadá v praxi? Ničeho se neděste – není to nic tak extra šíleného. To, co Vám nyní popíšu, jste již jistě někdy dělali – minimálně na hodinách tělocviku – a troufám si říci, že jste svými pokusy možná pobavili své spolužáky či se naopak slušně zasmáli nad jejich výkony…
A bude k tomu třeba celé tělo – skoro. Jde o to, abyste vždy současně zapojili dvě své končetiny v kříži – tedy např. kružte pravou rukou a levou nohou nebo s nimi opisujte osmičku, trojúhelník apod. V podstatě ani není tak důležité, jaký pohyb přesně vykonáváte, hlavně jde o dodržení principu kříže – levá ruka + pravá noha či naopak a jaké cviky si vyberete, to už je jen a jen na Vaší fantazii.
Další „zajímavé“ cvičeníčko je, podle Ericha Ballingera, který se vedle psaní knih a ilustrování zabýval právě vztahem mezi pohybem a učením, tzv. sloní cvik – stoupněte si, rozkročte a pokrčte nohy, položte si ucho na rameno, zvedněte ruku, položte ji na hlavu, natáhněte a mějte ji napjatou naprosto těsně u hlavy tak, aby spolu tvořily jeden nerozdělitelný celek, a pak to přijde!! Rozpohybujte svou celou horní polovinu těla a hlavu spolu s paží tak, abyste kreslili osmičku. Měli byste vždy začít od středu a pohybovat se směrem nahoru – buď doleva, nebo doprava. Oběma rukama byste měli udělat celkem cca 10 osmiček a pak i 10 osmiček s oběma rukama najednou. Co, povedlo se??
Dalším známým cvikem je tzv. Pozice sovy. Princip spočívá v tom, že si jemně přitiskneme předkloněnou hlavu k hrudi, pravou ruku položíte nad levou lopatku, nadechneme se a otočíme hlavu směrem k levé ruce, mrkneme přes rameno a s výdechem hlavu opět vracíme zpět do původní polohy. Tento cvik byste měli opakovat alespoň 4x.
Zní to možná naprosto jednoduše, ale podle odborníků takovýmito cvičeními dojde ke zvýšení koncentrace, odbourání stresu a prokrvení obou mozkových hemisfér, což je pro učení super stav, že?

Ať už patříte mezi top manažery, „běžné“ vedoucí pracovníky či studenty a žáky, všem pracujícím a studujícím je pro dosažení úspěchu společná nutnost perfektní koncentrace při výkonu své práce či učebních aktivitách. Tu velmi často negativně ovlivňuje nepříjemný stresík a tlak ze strany šéfa, klientů a jejich šibeničních termínů (včera bylo pozdě) nebo učitelů. Od toho, jak se nám se stresem daří či nedaří vyrovnat, se odvíjí nejen naše schopnost soustředit se, ale samozřejmě i efektivita a rychlost odváděné práce. Jak se tedy doma či v kanceláři rychle hodit do pohody?
Jednou z fajn jednoduchých relaxačně-koncentračních metod, kterou můžete dělat prakticky kdykoliv a kdekoliv, jsou dechová cvičení: možná je znáte již z jógy či různých meditačních cvičení. Jde o vyslovení hlásek ohm – maa – ha. První hlásku byste měli vyslovit při hlubokém nádechu, maa při výdechu a ha až na úplném konci výdechu, kdy už Vám sotva zbývá něco vzduchu.
Dalším fofr pomocníkem je „skoro-pěstička“. Všechny prsty kromě palce a malíčku srolujte v pěst. Palec a malíček mějte ve vztyčené poloze. Palcem si zakryjte nejprve jednu nosní dírku a nadechněte se druhou. Spojte palce a malíčky obou rukou, přitlačte na obě nosní dírky a na chvíli zadržte dech – doporučuje se cca 4 sekundy. Pak vydechněte tou druhou nosní dírkou, než kterou jste prováděli nádech. Toto by se mělo opakovat zhruba 4x na každou nosní dírku.
Pokud se nacházíte v nějaké sakra stresové situaci – je před Vámi důležitá prezentace, porada nebo zkouška, k uklidnění Vám může pomoci třeba: zavřít oči a hodně pevně mačkat obě ruce v pěst či v rukách mačkat nějaký předmět (antistresový míček, opěradlo židle…), zhluboka se nadechnout a vydechnout a uvolnit tlak v rukách. Toto celé párkrát zopakujte a myslete u toho opravdu jen na svůj dech a na to, jak mačkáte ruce/daný předmět, jak z Vás při výdechu odchází veškeré napětí a negativní pocity.
Tak, už jsme relaxovaní? Na prvních pár pokusů se u toho člověk, který není až tak zaměřen na jógu a podobné, cítí trochu hloupě, ale časem to bude Ok – chce to jen cvik, víru a myslet jen na dech a pohyby těla.
Vyzkoušejte sami a uvidíte.

Taky si myslíte, že na příslovích jako: s úsměvem jde všechno lépe a podobně opravdu něco je? No jasně, jinak by se už dlouhá léta mezi lidmi neříkala… Obdobně je to i s učením.
Buďme upřímní, my všichni homo sapiens sapiens jsme od přírody celkem líní tvorové, a když jde o učení či jinou náročnější „mozkovou“ práci, tak si každý z nás najde minimálně milion výmluv a aktivit, které jsou zrovna v danou chvíli zajímavější, zábavnější, důležitější atd. No, myslím, že to asi známe každý, ne?
Jak se k tomu tedy dokopat? Vidinou toho, že zkoušku nedám, test dopadne katastrofálně a při prezentaci určitě zase něco zvořu, se asi opravdu nedonutíme. Musíme postupovat právě naopak – positivně!! Je nutné si představovat, co všechno dokážu, co složením zkoušky získám, jak na sebe budu po super výkonu u tabule či před kolegy na meetingu hrdý, že po poslední zkoušce budu mít dlouhé prázdniny a „havaj“ od učení…. Prostě myslete positivně a uvidíte, že to půjde. Hlavně se do toho učení vrhněte a neodsouvejte to systematicky na později.
Jděte ke zkoušce, testu či pohovoru připraveni a se vědomím, že jste pro to fakt udělali maximum a pak je to už jen v rukou „Božích/personalistových/šéfových/učitelových a náhody“.
Navíc dosažený úspěch je naprosto perfektní motivační prvek pro další učení či jiný duševní výkon a zvyšuje touhu po novém úspěchu, který je krom lenosti také lidskou přirozeností a rovněž potřebou. Dojde rovněž ke zmírnění, stresu, snížení strachu z dalších zkoušek, testů či pohovorů a druhotně také ke zvýšení sebeúcty a sebevědomí.
Dalším velmi důležitým positivním motivačním faktorem je již dříve zmíněná odměna. Stanovte si menší cíle a při jejich dosažení se patřičně ale přiměřeně odměňte. Udělejte si svůj seznámek malých a velkých odměn – samozřejmě rozumně a odpovídajíc důležitosti Vašeho učebního cíle. Může to být cokoliv – od tabulky čokolády, přes výbornou kávu či pivko někde mimo domov, přes horkou vanu, hoďku joggingu až po nějaký ten hadřík na sebe či nový tuning auta. Co to přesně bude, už je jen a jen na Vás.
Takže – úsměv a hurá do práce či do učení – pouhým positivním přístupem ničeho nedosáhnete – je třeba něco DĚLAT!

Dneska se opět podíváme na pár malých fíglů pro všechny studentíky a žáky, díky kterým se Váš mozek dostane pěkně do „ráže“ a Vy budete nové informace doslova nasávat.
Po krátké mozkové a koncentrační rozcvičce, kterou jsme si popsali v minulých dílech, bychom měli mít mozek pěkně „zahřátý“ a koncentraci nastartovanou, proto bychom se měli ihned pustit do učebního procesu či jakékoliv jiné duševní práce.
Na škodu rozhodně není začít opakováním. Než se začnete učit nové věci, zapřemýšlejte nad tím, jaké máte dosavadní znalosti k danému tématu, o co se asi dle nadpisu nové kapitoly v učebnici či skriptech tak může jednat.
Vypište si na papírek v bodech např. to, co o probíraném gramatickém jevu už víte, jaká má pravidla, v kterých situacích se používá a jaké výjimky jsou Vám dosud známé atd. Pokud se Vám nechce psát, zkuste se nad tím alespoň v duchu chvilinku zamyslet. Možná Vám tyto rady přijdou naprosto banální a pravděpodobně jste je už někde i slyšeli, ale zkusili jste si to vždy před začátkem učení i zrealizovat?
Tyto tipy vycházejí z poznatků, že mozek lépe zařazuje informace do informací již dříve uložených, známých či použitých. Opakováním upevníte spoje mezi neurony a mozek pak nové informace správně „zaškatulkuje“.
Opakovat se doporučuje především před spaním, protože zatímco my poklidně spíme, mozek maká na plné obrátky a zpracovává získané informace. Shrňte si tedy svými slovy v bodech to nejpodstatnější z toho, co jste se učili či co jste si přečetli.
Každý pro efektivní učení potřebujeme něco trošku jiného. Někomu může pomoct, když si zápisek z výuky či své poznámky z přednášky ještě jednou čitelně a ideálně i s využitím barevného podtrhávání či jiného zvýraznění přepíše někam jinam a pak si celé své dílo ještě párkrát přečte a shrne – nahlas nebo alespoň v hlavě. Základem ale je, abyste nad psaným textem opravdu přemýšleli, automatický přepis textu bez mozkové aktivity je naprosto na nic. Vnořte se pod povrch slov a snažte se pochopit jejich význam.
I zde je velice důležitý positivní prožitek, který bychom při učení měli zažít a pořádně si ho vychutnat. Pocit úspěchu je nezbytný faktor pro efektivní učení. Když si přesně stanovíte svou odměnu, kterou si dáte, když se nabušíte danou kapitolu, xy slovíček či cokoliv jiného, uvidíte, že se Vaše koncentrace prakticky sama zvýší a o chuti a motivaci k učení už ani nemluvím…
Takže, běžte přepisovat, podtrhávat, opakovat a pak pěkně spát!

Je v podstatě jedno, zda se učíte cizí jazyk, matematiku, fyzikální vzorečky či se připravujete na zkoušky na VŠ apod. Každý máme svých pár velmi „oblíbených“ chybiček, kterých se pořád a pořád dopouštíme. Víme o nich, ale přesto ty mršky v naší hlavě naskočí dřív, než stihneme spustit alarm. My se v tomto článku zaměříme především na ta cizojazyčná nezbedná slova.
Co se týče cizích jazyků - může se jednat o nejrůznější typy chyb – od špatného zapamatování významu slov a slovních spojení přes pravopis až po gramatické chytáky.
Asi jste to zažil každý. Naprosto jasně víte, jak se řekne např. on, ona, její, jejich, objednávka, poptávka atd., pak jste ale při reálné konverzaci kapku nervózní, a plete se Vám tohle všechno dohromady! A kdyby jen to, nakonec Vám při rozhovoru vedeném v angličtině začnou naskakovat i totálně zaprášená a dáááávno v minulosti naučená slovíčka z ruštiny!! Sakra, sakra!!  Jak se těchto mršek efektivně zbavit?
Vypište si tyto opakující se chybky extra na kartičky nebo aspoň do svého sešitu „jazykových hříchů“. Udělejte si prostě seznam svých „oblíbených“ chyb.
Vytvořte pak na všechna slova či problematické jevy konkrétní větu/věty, v různých osobách/pádech/časech atd., zkuste tato slova písemně nebo alespoň v hlavě vícekrát zopáknout a procvičovat. Ideální je, když si k nim najdete nějakou pomůcku – přirovnání, použití v nějaké naprosto typické větě a situaci, která je Vám ale obsahově nějakým způsobem blízká či Vám přijde hodně vtipná. Čím vtipnější a osobitější i osobnější, tím lépe si tu mršku správně zapamatujete.
Nezapomeňte ale svůj notýsek či sešítek jazykových hříchů také pravidelně, ideálně minimálně 1x týdně, otevřít a projděte si jednotlivé položky seznámku. Stačí, když si např. cestou do práce či ve frontě u kasy zopáknete svých 10 - 15 TOP chyb. Kdo si lépe pamatuje to, co slyší, může si chyby nahrát do mobilu, poslechnout jednu chybu, hodit si pauzu a odříkat si vše výše uvedené – dnes ty mobily umí zázraky. Takže – vyměňte 2x v týdnu poslech písniček za poslech svých hříchů, nebudete litovat!
Když to budete dělat pravidelně, uvidíte, že Váš seznámek/nahrávka bude kratší a kratší a Vaše aktivní slovní zásoba obsáhlejší a obsáhlejší.

No, někdy se to lehce řekne, hůře udělá, že? Člověk je denně bombardován xy novými informacemi, úkoly od šéfa, šílenými problémy rozvádějící se kolegyně, nefungujícím interním systémem, zpožděnými dodávkami materiálu, reklamacemi atd., atd. Každý to známe a každý máme občas chvilky, kdy nám v hlavě lítají hejna myšlenek, které nám nedovolí vypnout a soustředit se jen a jen na prioritní úkol či úkoly.
Ať už se Vám toto děje při práci či studiu, určitě je dobré si osvojit pár jednoduchých a zároveň praktických cvičeníček, které Vám za relativně krátkou chvilku pomohou se maličko uvolnit a zvýšit Vaše soustředění na jednu podstatnou aktivitu. Prosím, toto je důležité – na jednu podstatnou aktivitu!! Pokud máte telefon „na rameni“, u toho jednou rukou „datlíte“ nabídku novému klientovi a druhou hledáte požadované informace v šanonu, budou Vám tyto rady na… nic. Věřte, vím, o čem mluvím, teda spíše píšu…
Takže: posaďte se rovně na židli, opřete se a zavřete na chviličku oči, zkuste na nic nemyslet – krom pravidelného dýchání. Nadýchněte se nosem, vydechněte pusou a toto opakujte několikrát. Současně s tím můžete použít již v jiných článcích zmíněnou metodu „pěstičky“ - stále mějte zavřená kukadla a několikrát silně a krátce stiskněte ruce v pěst. Vnímejte práci svých svalů – stah, uvolnění, stah, uvolnění…. Tento cvik můžete určitě trochu pozměnit – zmáčknete např. antistresový míček či kroužek, anebo prostě jen opěrátka židle. U výdechu se soustřeďte na to, jak z Vás odchází napětí a negativní myšlenky.
Pokud se psychickému uvolnění chcete věnovat více než 3 – 4 minutky, zůstaňte ve výše uvedeném „stavu“ (ať již včetně práce rukou či bez nich) a představte si před očima jednobarevnou plochu. Prázdnou plochu o jedné jediné, ideálně Vaší oblíbené barvě. Nic víc. Koncentrujte se jen a jen na prázdnou plochu a 1 barvu, na nic jiného nemyslete, pravidelně dýchejte, ideálně nádech nosem, výdech ústy.
Další z velmi zajímavých cvičení, ale malilinko časově náročnějších (5 – 10 minutek), je poslech rádia. Nyní se asi ptáte, co se z tohohle vyklube???  Sedněte si k rádiu, nalaďte stanici, kde se především povídá, protože muzika pro toto cvičení není až tak moc vhodná. Pusťte si ho na běžnou hlasitost a postupně hlasitost snižujte, snižujte, snižujte. Až už bude příjemný hlas moderátora či moderátorky sotva slyšitelný, měl by nastat okamžik Vaší vysoké koncentrace – soustřeďte se na hlas, pokoušejte se rozumět a vnímat obsah jednotlivých slov i celému textu slyšeného šepotu. No, to je sakra soustředění, co???
Jiným „fofrovým“ cvičením na zvýšení koncentrace, které bez problémů během chvilinečky provedete např. i v kanceláři plné kolegů a nevyvoláte u toho kolektivní pobavené reakce, je práce s textem. Vezměte si nějaký starý nepotřebný vytištěný dokument nebo noviny, červenou barvičku a velice rychle po dobu cca 2 – 5 minut podtrhávejte všechna slova, ve kterých se kdekoliv vyskytuje např. písmeno M či E nebo všechna slovesa v minulém čase či cokoliv jiného podle Vámi předem stanovených kriterií. Uvidíte, že po několika řádcích Vás tato aktivita tak pohltí, že zapomenete na okolní svět… a to je ono – stav perfektní koncentrace.
Po výše uvedených cvičeních byste měli být Vy a hl. Váš mozek naprosto nastartován a naladěn k efektivnímu přijímání nových informací.
Vyzkoušejte sami a pak si vyberte metodu, která je pro Vás nejpříjemnější a zároveň nejpřínosnější.

Slovíčka jsou základ každého cizího jazyka, to ví každé malé dítě! Ale co dělat, když jste se slovíčka pilně drtili, ale ona se ne a ne vybavit ve vhodnou chvíli?
Výborným cvičeníčkem pro domácí učení, ale i školní či firemní výuku cizího jazyka, jsou všemožné kreace se slovíčky např. při práci s textem. V tomto článku uvedu několik rad pro učitele, studenty i samouky, jak si můžete velice příjemně zopakovat, oživit a především zaktivovat slovní zásobu, kterou již máte někde uloženou – myslím v někde ve Vaší hlavě.
Vezměte si např. novinový článek či jakýkoliv text z učebnice. Zkuste se zaměřit na jednotlivá slova. Ideální je, když si je vypíšete. Pokud nechcete „ztrácet“ čas vypisováním, zkuste následovné provést alespoň v duchu.
Skládejte a rozkládejte slova – buď po jednotlivých písmenkách či slabikách. Vytvořte z nich a jejich částí slova nová a může to samozřejmě být slovo jakéhokoliv slovního druhu, jako např. Fernsehsendung – pomocí jednotlivých částí slova můžeme spolu s přidáním dalších slabik vytvořit např.: entfernt, die Ferne, die Ernte, fernsehen, sich sehnen nach, die Sehnsucht, senden, die Sendung, sinken, dunkel, die Dunkelheit, düngen, die Düngemittel, unglücklich, glücklich, zum Glück, ungebunden, ungefährlich atd., atd. V příkladu jsem se slovem a jeho částmi pracovala cca postupně – zleva doprava, ale přesná pravidla si můžete stanovit libovolně sami.
A jak můžete toto cvičení kreativně upravit?
Variant je opravdu extrémně hodně. Můžete si například na začátku stanovit, že každé nově utvořené slovo musí mít minimálně 3 slabiky, být podstatné jméno, u jazyků, jako např. u němčiny, si můžete určit, že nově vytvořené podstatné jméno musí být rodu ženského či středního, mužského, podstatné jméno vyjadřující nějaký pohyb či duševní aktivitu, u sloves třeba: sloveso ve tvaru některého z minulých časů, nebo jen nepravidelné sloveso či naopak pravidelné, sloveso v rozkazovacím/podmiňovacím způsobu, u stupňování příslovcí a přídavných jmen vytvoříte vždy třeba 3. stupeň nebo se budete soustředit je na ne/pravidelné tvary atd.
Co a jak přesně je zcela ve Vašich rukách a fantazii se jako vždy při učení, opakování a trénování meze rozhodně nekladou.
Výše uvedené návrhy jsou spíše gramatické „kreace“, ale příště se podíváme na další hravější možnosti.

Další kriteria pro tvorbu nových slov, podle kterých můžete aktivně i kreativně trénovat svou slovní zásobu, jsou následující:
- nové slovo musí obsahovat alespoň 2, 3, 4 libovolná písmenka ze slova původního
- musí začínat na první nebo poslední písmeno z původního slova
- musí nebo naopak nesmí obsahovat z původního např. slabiku “en, la…” (výběr je na Vás) nebo zcela konkrétní Vámi zvolené hlásky, samohlásky, souhlásky
- definujte si, kolik slabik přesně nové slovo musí mít
- vytvářejte slova k určitým situacím a tématům (v restauraci, v kanceláři, popis vlastností člověka, sportovní aktivity, rodina…)
- slova stejného nebo podobného významu či naopak zcela opačného
Obdobně jako se slovy můžete pracovat i se slovními spojeními či dokonce celými větami – různě je skládat, rozkládat, převádět do jiných časů atd.
Ale věty můžete složit i ze slov, které jste vytvořili v předchozích krocích dle svého zadání. Pracujte s nimi dále - dejte je do vět, anebo pokud jste hravější, zkuste sepsat krátké vtipné vyprávění.
A nyní zase prakticky – když si vezmeme slova vytvořená v 1. díle z původního slova Fernsehsendung, může to vypadat takto: Ich sah wie jeden Abend fern. Bei dieser Sendung sehnte ich mich glücklich nach der ungebundenen Ferne, aber da die Zeit der Ernte zum Glück nicht weit entfernt war, ist meine Sehnsucht wieder schnell gesunken und ich dachte nur noch an die Zusendung der bestellten Düngemittel und das Düngen in der ungefährlichen dunklen Dunkelheit, und ich fühlte mich ein bisschen unglücklich und sicher nicht ungebunden. Aber! Hat man mir die Düngemittel schon gesendet?
Jak jsem již uvedla na začátku článku, je to jen pár rad, které si můžete zcela přizpůsobit tomu, co Vás baví a na co zrovna mate chuť. Obdobnými aktivitami se dají velice jednoduše zpestřit výuky cizího jazyka, prakticky na jakékoliv úrovni, protože u pokročilých prostě stanovíme taková pravidla, že se u nich i oni zapotí, pobaví, ale hlavně si příjemně a relativně rychle zopakují slovíčka. Samozřejmě platí - čím přesněji určíte kriteria pro tvorbu nových slov a vět, tím drsnější opakování a náročnější i výživnější celá aktivace slovní zásoby bude.
Takže – šupky – pěkně najděte nějaký text, vezměte si psací potřeby, papír a pusťte se do toho.

Nepravidelných sloves se ve všech jazycích vyskytuje (bohužel) sakra dost. Jak na ně?
Hned na začátku bych asi řekla, že to není nic strašného se je naučit a vše je vlastně „jen“ o píli, nebo neeee? Většinou je prostě třeba, si k učení několikrát sednout a našprtat se je nazpaměť. Na to už jste nejspíš přišli sami. Mám pro Vás ale opět pár rad, které Vaši učební snahu zefektivní a urychlí nebo alespoň zpříjemní.
Pravděpodobně máte zaveden nějaký notýsek či kartičky nebo seznámek, kam si všechna nepravidelná slovesa pravidelně píšete. Je opravdu dobré je mít všechna na jednom místě a postupně doplňovat nová.
A teď tedy - jak je nacvičit nejlépe? Podíváme se třeba slovesa, na nich si metodu ukážeme asi nejlépe. Obdobné „kreace“ ale můžete dělat i s jinými slovními druhy.
Napište si na nějaký obyčejný papír daná slovesa, nejprve samostatně v přítomném čase (pokud se v daném jazyce nepravidelnosti vyskytují i v přítomnosti), poté ve všech tvarech minulého času. Každý napsaný tvar slovesa napište vedle sebe např. 4 – 6 x a vždy ho při psaní či potom i hlasitě vyslovujte, samozřejmě bacha na správnost napsaného tvaru! Opět takto zapojíte vice smyslů – slovo píšete, čtete, vyslovujete – makají tedy oči, uši, pusa a uši také nezahálí - tím stoupá procento zapamatování daného tvaru.
Dalším krokem je použití těchto tvarů v celých větách. Asi se budu opakovat, ale zase platí pravidlo, čím pro Vás věty budou obsahově individuálnější a čím vtipnější budou, tím lépe si vše zapamatujete. Ideálně, abyste zapojili trochu více fantazie a s ní aktivovali i „spící“ a při učení tak málo využívanou pravou hemisféru, představte si obrazně obsah své vymyšlené větičky. Každý z těchto kroků znatelně zvyšuje šanci na dlouhodobé uložení slovesa ve správném tvaru.
Velkým pomocníkem, jako prakticky vždy při učení cizího jazyka, je moje extra oblíbená a v mých článcích již x krát probíraná kartičková metoda, kterou své studenty “trápím” velmi často a velmi ráda. Oni zas až tak rádi nejsou, ale naštěstí sami vidí, že moje „mučení“ má pro ně a jejich cizí jazyk opravdu smysl. Zde bych doporučovala si na každou kartičku zvlášť napsat sloveso v daném nepravidelném tvaru a pak si napsat či alespoň v duchu říct všechny zbývající tvary – jak je tedy v přítomnosti, budoucích i ostatních minulých časech, dle cizího jazyka pak i třeba formu rozkazu či podmiňovací způsob atd. A dokud nebudete perfektně svištět všechny tvary, kartičku odkládejte na hromádku „špatně“ a jeďte je pak spolu s dalšími pořád dokola.
Obdobou může být vytvoření tabulky ve Vašem PC s prázdnými sloupci, do kterých pak sami dopíšete a nahlas si přečtete doplněný tvar slovesa v jiných časech/osobách atd. Takhle pak můžete trénovat až do aleluja. A navíc výsledek svého snažení vidíte opravdu černý na bílém!
Určitě není na škodu si slovesa pak “rozškatulkovat” do speciálních tabulek podle typu změny, ke které dochází – sami zjistíte, že se vlastně i u nepravidelných sloves jedná o určité pravidelnosti. Super, ne? I mezi nepravidelnostmi se dají najít pravidelnosti a dokonce i pravidla! V některých učebnicích se nepravidelná slovesa učí právě tímto způsobem – dle změny v kořeni.
Závěrem bych ještě připomněla, že tyto nepravidelné mršky byste si měli intenzivněji zopáknout alespoň 1 – 2x týdně. Sami uvidíte, jak rychle se Váš seznámek pak bude krátit.
Tak co, jdete se vrhnout do boje s nepravidelnými slovesy a porazíte je? Držím Vám palečky!!

Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč se této směsi oříšků vlastně říká studentské „jídlo“ či potrava pro studenty? Ono to asi nebude jen tak náhodou…
Oříšky obecně můžeme zařadit mezi výborné a zdravé „palivo“ pro náš mozek a nejen pro něj. Díky svému obsahu bílkovin, lecitinu a řadě minerálů i vitamínů, např. skupiny B aj., zlepšují naši duševní výkonnost, blahodárně působí na naši psychiku a vyrovnanost, „chrání“ nás před nervovým vyčerpáním, mají positivní vliv i na kvalitu nehtů, vlasů a dokonce i pleti. To zní hodně dobře, ne?
V oříškách naleznete i všude v reklamách vychvalované a doporučované omega-3-mastné kyseliny, které zabraňují vzniku různých onemocnění srdce a cév. Takže, kdo máte v rodině problémy se srdcem či jste po infarktu myokardu – rozhodně sáhněte častěji po oříškách – hlavně vlašských.
Ořechů se nemusí bát ani vegetariáni či vegani. Jak je asi všem známo, prakticky všechny ořechy obsahují relativně velké množství tuku, ale kladem je, že se jedná o tzv. „zdravý tuk“, který právě vegetariánům a veganům může rozumně nahradit potraviny živočišného původu. Jejich účinky a vlivy jsou srovnatelné s olivovým olejem.
Pokud si rozumného množství oříšků budete dopřávat opravdu pravidelně, dosáhnete i snížení hladiny “zlého“ cholesterolu a naopak dojde k mírnému zvýšení „hodného/dobrého“ cholesterolu, který je znám svými silně antioxidačními účinky.
Při přemíře oříšků si ale dejte pozor na svou váhu i žaludek (oříšky je nutné hodně dobře rozkousat) – nemusely by z Vás mít radost. Hlavním váhovým strašákem jsou vlašské a para – ty mají nejvyšší obsah kalorií z u nás běžně dostupných druhů vůbec.
Z široké škály oříšků si určitě vybere každý. Zmiňme např.: vlašské, para, lískové, burské, pistáciové, pekanové, piniové, kešu, mandle a ani tím seznam nekončí…
Asi nejprospěšnější jsou pro chod našeho mozku vlašské ořechy, na které se podíváme v dalším díle trochu podrobněji – ale nejen na ně…
Zaběhněte do nejbližšího krámu, nakupte si směsku přírodních oříšků (prosím ne solené ani obalované, přestože ty v čokoládě vypadají sakra dobře, že a zařaďte je pravidelně do svého jídelníčku. Ať už jako mlsací svačinku během dne, k snídaňovému müsli nebo jako součást salátu k večeři.
V příštím díle si na mušku vezmeme přínos jednotlivých druhů ořechů pro naše zdraví a hl. mozek a psychickou pohodu.

V minulém díle jsme si udělali takový obecný úvod o tom, jak moc jsou oříšky prospěšné nejen pro náš mozek, paměť, ale i celkový duševní výkon a psychickou vyrovnanost – mimo jiné.  Dnes se podíváme malinko podrobněji na vybrané druhy.
Jako obecně nejpřínosnější pro nás určitě můžeme označit vlašáky a těm se budeme věnovat trochu více. Právě tento druh oříšků velice positivně ovlivňuje v minulém díle zmíněné snížení cholesterolu a zabraňuje tak kornatění tepen. Doporučují se lidem, se srdečními problémy a vysokým rizikem infarktu myokardu a samozřejmě i rekonvalescentům.
Nalezneme v nich železo, zinek, selen a skupinu vitamínů řady B. např. vitamin B6, který je výborný pro správnou funkci mozku a stará se i o tvorbu červených krvinek. Možná Vás překvapí informace, že v porovnání s rybami obsahují mnohem více zinku. A k čemu je nám vlastně zinek dobrý? Především pro dobře fungující imunitní systém a má rovněž vliv např. na rychlost hojení ran.
Pozor, pozor! Podstatné je i jejich skladování – po vyloupání byste je měli co nejdříve sníst či je vložit do lednice (ideálně jen na 4 – 6 měsíců) nebo naložit do medu. Po téhle kombinaci už Vás z psychické pohodičky nemůže vykolejit snad vůbec nic.
A „sladká tečka či bonbónek“ na konec – mají positivní vliv na sexuální výkon a především na intenzitu jeho prožitku. Jak vidíte, přínos vlašáků je fajn pro všechny generace.
Rychleji se mrkneme i na burské oříšky, které všichni notoricky známe jako arašídy. Ty jsou velmi dobré pro krvetvorbu a pro osoby s různými nemocemi srdíčka. Nenechají Vás ale ve štychu ani v momentě, kdy se u Vás objeví nějaké nepříjemné kožní problémy. Spolu se zmíněnými vlašskými patří ale k oříškům s největším obsahem tuků a navíc mohou vyvolávat i alergii, takže i zde platí – všeho s mírou…

A máme zde závěrečný oříškový speciál. Pokud chcete svůj mozek dostat řádně do chodu, zlepšit svůj duševní výkon i psychiku – prostě se zdravě hodit do pohody, přečtěte si něco o oříškách!
V minulých dvou dílech jsme se zabývali obecným přínosem oříšků pro naši „duši“ i tělo a hlavně mozek. Na paškál jsme si vzali vlašské a burské oříšky a jejich přínosy i negativa. Dneska se podíváme na pár dalších, u nás běžně dostupných druhů, díky kterým se budete cítit v pohodě.
Pokud jste totálně vyřízení, znavení, zmakaní a strhaní – ať již z duševní nebo manuální práce, školy či své druhé půlky (partnerské), určitě si dejte hrst para ořechů. Ty pomáhají „stabilizovat“ psychiku a působí proti únavě obecně. Mají vysoký obsah vitaminu B1 a to dokonce vyšší, než naleznete v mléku či vejcích. Více vitaminu B1 naleznete snad už jen v pivních kvasnicích nebo piniových oříškách. Výborné jsou tedy pro všechny, kteří se cítí „nevyrelaxovaně“, podrážděně, trpí nedostatečnou koncentrací či mají sklony k depresi nebo prostě nejsou spokojeni se svým duševním výkonem a chtějí s tím něco dělat. Představte si, že tyto oříšky se doporučují i lidem, kteří se snaží přestat kouřit, aby psychicky ustáli tento nelehký „boj“.
Pro ty, co trpí nemocemi nervové soustavy, jsou vhodné kešu oříšky či kešu olej. Pokud máte možnost sáhnout po čerstvých, nepražených, rozhodně jim dejte přednost před smaženými a určitě se vyhněte soleným, tím byste toho pro své zdraví moc neudělali…
Mandličky Vám pomohou se lépe soustředit, zbystří Vaši mysl a zároveň sníží negativní účinky stresu. Mají rovněž vysoký obsah vitamínu E, který odstraňuje volné radikály a chrání membrány, které obklopují naše mozkové buňky. Tím tedy snižuje riziko jejich poškození.
Lískové oříšky nepřinesly štěstí jen Popelce, ale pomohou i Vám v náročnějších stresových obdobích. V méně zdravé formě je rozhodně najdete v čokoládě, nugátu a jiných sladkostech, ale např. také v kosmetice.
Všechny výše uvedené oříšky mají díky vysokému obsahu vitamínu B velmi positivní vliv mimo jiné i na paměť. Vedle toho blahodárně působí i na nervy a srdíčko. Ale pozor – kromě positiv mají samozřejmě i svá negativa, jako je zmíněný velmi vysoký obsah tuku – takže, jak již bylo v minulých dílech řečeno - všeho s mírou.
Podtrženo a shrnuto – pokud chcete posílit své cévy či nervovou soustavu, podpořit krvetvorbu, preventivně bojovat proti rakovině a být v pohodě, rozhodně byste na oříšky neměli zapomenout. Pravidelný příjem menšího množství oříšků by se měl stát našim denním rituálem!

Abyste mozek rozjeli na plné obrátky, není vždy úplně nutné sahat po doplňcích stravy či jiných „preparátech“. Stačí se více zamyslet nad tím, co vlastně jíte a možná udělat pár menších změn ve Vašich stravovacích návycích. Nebojte, není to nic extra strašného ani náročného.
Možná Vás překvapí, že přestože mozek svou hmotností ani velikostí není oproti celému zbytku těla rozhodně žádný obr, spotřebovává zhruba až 20% veškeré potravou přijímané energie. A protože řídí chod celého našeho těla, měli bychom se tedy trochu zamyslet nad tím, čím ho krmíme, aby nám dobře „fachčil“.
Potravin, díky kterým Váš mozek řádně pofrčí, je, věřte nebo ne, opravdu mnoho. Základem je samozřejmě co nejvíce pestrá a vyvážená strava, díky které se nám do těla dostanou prakticky všechny potřebné látky přirozenou cestou. Základní „pohonnou látkou“ pro náš mozek jsou sacharidy. Dbát byste rozhodně měli i na potravu bohatou na bílkoviny, které mají velmi positivní účinky na paměť, zpracovávání a rovněž uchovávání informací v mozku. Které potraviny tedy konkrétně jíst? My se v tomto díle podíváme jen na některé z nich, o dalších více až v dalším článku.
Výborným zdrojem bílkovin jsou obilná zrna a luštěniny a produkty z nich vyrobené. Zde je třeba dbát na to, aby měly i svou „slupku“. Jako přílohu místo knedlíků zvolte pravidelně přírodní rýži nebo čočku či fazole. Z obou se dá udělat výborná polévka či takové chilli con carne s celozrnným chlebem, hmmmm! Špatně neuděláte ani při konzumaci cizrny. Z té se dají vytvořit výborné a zdravé pomazánky, ale můžete ji dát třeba do zeleninového salátu i polévky a pro „otrlejší“ může sloužit jako příloha. Rozhodně se nevyhýbejte ani sóje, sójovému mléko nebo tofu.
Velkou roli pro funkci naší hlavinky hrají esenciální mastné kyseliny omega-3 a omega 6, které najdeme především v tucích. Nebudu Vás trápit tím, jaké šílené chemické děje a procesy vyvolávají v lidském organismu, to nás asi nikoho nezajímá, a vrhnu se rovnou na to, kde je najdeme a k čemu jsou dobré. Lidské tělo si esenciální mastné kyseliny bohužel samo vyrobit nedokáže. Nezbývá tedy, než sáhnout po správných potravinách.
Jako přírodní zdroj rozhodně stojí za zmínku mořské ryby a to především tučnější – makrela, sardinky, tuňák, chia semínka, řasy, prakticky všechny druhy oříšků (bacha – jen ty nesolené a neobalované v čokoládě, ideálně i nepražené – prostě jen přírodní. Mnohem více o oříšcích se dočtete v mých článcích Dej si „Stdentenfutter“ a bude ti to pálit!), ale i lněné semínko je bohaté na jejich obsah, potažmo lněný olej (nejlépe lisovaný za studena). Samozřejmě je nalezneme i v jiném oleji – jako v kukuřičném, slunečnicovém nebo konopném. Dejte si ráno čerstvě rozdrcená lněná semínka do plnotučného jogurtu či ještě lépe do tvarohu a připravíte si rychlou, zdravou „mozkovou“ snídani. Jen pozor na to, abyste semínka po rozdrcení ihned snědli a olej uchovávali v chladu v tmavé láhvi, jinak Vám na vzduchu a světle blahodárné účinky rychle „vyprchají“.
Tak už víte, jak správně krmit svůj mozek? Příště si povíme více.

Když chcete mít pěknou figuru, musíte jíst ty správné věci ve správnou dobu a ve správném množství. Kromě jídla musíme tělo i pravidelně trénovat a dávat mu zabrat. Pokud chcete mít svižně fungující mozek a dobrou paměť, platí prakticky to stejné. V minulém díle jsme se mimo jiné trochu více podívali na zdroje bílkovin a mastných kyselin omega-3 a omega-6, dnes se podíváme, co je dobré na psychiku a dobrou paměť.
Další výbornou „pochoutkou“ pro mozek jsou vitaminy skupiny B – ty jsou pro jeho fungování prakticky nezbytné, navíc Vás udrží v psychické rovnováze a pohodě. Starají se totiž o správné fungování nervové soustavy. Jako jejich zdroj mohu uvést např. listovou zeleninu, sóju, jogurty, kvasnice, vajíčka – hl. žloutek, obilné klíčky, luštěniny a dokonce i u řady lidí ne příliš oblíbené vnitřnosti a v neposlední řadě ryby.
Pro zlepšení paměti byste určitě do svého jídelníčku měli zařadit i potraviny obsahující větší množství hořčíku, který je zodpovědný za výměnu energie v nervových buňkách a zabraňuje předčasnému stárnutí organismu. A kde ho najdeme? Opět v rybách, ale i např. i v rozinkách nebo kakau, takže takové kakaové boby či jejich drtí můžete určitě oživit Vaše snídaňové müsli, hodit je do jogurtu, nebo zobat a chroupat celé boby, kdo jim přijde na chuť. Kakaové boby jsou velmi silným antioxidantem, ovlivňují lidskou psychiku – positivně  (navozují pocit štěstí, klídečku, podněcují lidskou tvořivost), a dokonce i zvyšují výkonnost našeho organismu. Procesem pražení ale rapidně klesá obsah antioxidantů – takže i zde, stejně jako u oříšků, zvolte raději nepražené a před kakaovým práškem dejte přednost celým bobům či trochu podrceným.
Pro lepší schopnost koncentrace i zlepšení paměti a lépe fungující imunitní systém se doporučuje i česnek. Pokud se bojíte nepříjemného „závanu“ z úst, kupte si ho lisovaný v tabletkách a máte po starostech.
Nejen Pepek námořník měl po špenátu obrovskou sílu – můžete ji po něm mít i Vy a to především tu psychickou, protože špenát výborně podporuje duševní kondičku  a navíc obsahuje i jod, vlákninu a železo. Aby Vaše tělo mohlo správně zpracovat vitamíny obsažené ve špenátu, rozhodně byste ho měli před požitím pokapat nějakým kvalitním olejem, třeba olivovým.

Z lesních plodů bychom neměli opomenout borůvky, které nám pomohou v boji se stresem a jsou i dobrou prevencí proti stařeckým chorobám, jako je demence, neboť mají positivní vliv na paměť a jsou stejně jako kakaové boby výborným antioxidantem.

Seznam zdravých „mozkových“ potravin je hodně, hodně dlouhý a dalo by se určitě napsat dalších xy článků, ale i informace uvedené v posledních dvou článcích nám jako slušný základ mohou stačit.  Myslím, že zařadit pár z vyjmenovaných potravin pravidelně na svůj jídelníček, nijak extra nezatíží Vás ani Vaši peněženku a Váš mozek se Vám za to odvděčí.

Položení a hlavně zodpovězení této otázky Vám v budoucnu velice usnadní najít správnou cestu při učení se cizímu jazyku, hledání vhodného kurzy, lektora, vyhovující styl výuky i učební materiál. Zároveň si ujasníte, jak vlastně ke studiu přistupujete a čemu byste se měli vyvarovat.
Obecně můžeme říci, že rozlišujeme 2 základní typy studentů – přirozený a analytický. Co je pro ně specifické? Analytický typ ke svému studiu potřebuje přehlednost, logiku, srozumitelnost, miluje gramatické tabulky, přehledy, pravidla. Jeho styl studia je založen na „vědecké“ práci , logickém myšlení, výborné znalosti pravidel a výjimek. Tito lidé jsou velice často perfekcionisté a neradi se dopouštějí chyb, ze strach mají přím o hrůzu a proto často raději neotevřou pusu, aby se neztrapnili. Tito lidé většinou vynikají především v jiných oblastech než jazykových. Často jsou to technicky či filosoficky orientované osoby.
Přirozený typ ja prakticky pravým opakem – před perfektní znalostí pravidel a domácím biflováním se rád a snadno učí formou her, dialogů, poslechových cvičení. Tento typ velice rád své znalosti využívá, příliš nehledí na chyby, kterých se např. pro konverzaci dopouští. Silně emotivně prožívá, že mu druzí rozumí a je schopen konverzace s rodilým mluvčím. Většinou jsou to lidé s dobrým hudebním sluchem, komunikativní a prakticky zaměřené.
Vedle těchto dvou řekněme hraničních typů je i škála studentů, kteří v sobě mají mix z obou těchto typů, a to v nejrůznějším poměru. Je dobré se zamyslet nad tím, jak si nejlépe pamatuji, co mne baví, co sám považuji za efektivní. Někdo má dobrou vizuální paměť, jiný zase sluchovou, někoho trápí výslovnost, jiný se pere s gramatikou.
Nenechte se odradit svými slabými stránkami, naopak se soustřeďte na podporu a rozvoj silné stránky – a každý z nás ji má, jen si ji musíme uvědomit. Každý se cizímu jazyku může naučit, je třeba objevit tu nejvhodnější cestu.

V dnešním díle si povíme něco o 2. typu studenta:

Přirozený typ je prakticky pravým opakem analytického studenta – před perfektní znalostí pravidel a domácím biflováním se rád a snadno učí formou her, dialogů, poslechových cvičení, filmů či při hraní PC her.
Tento typ velice rád své znalosti využívá všude, kde je to jen možné, příliš nehledí na chyby, kterých se např. při konverzaci dopouští.
Silně emotivně prožívá, že mu druzí rozumí a je schopen konverzace s rodilým mluvčím, přestože jeho úroveň znalostí není až tak vysoká.
Už pouhé porozumění je pro něj silnou odměnou a motivací k dalšímu „učení“. Většinou se jedná o osoby s dobrým hudebním sluchem, komunikativní a prakticky zaměřené.
Vedle těchto dvou řekněme hraničních typů je samozřejmě i další škála typů studentů, kteří v sobě mají mix z obou těchto typů, a to v nejrůznějším poměru.
Je dobré zamyslet se nad tím, jak si nejlépe pamatujete, co Vás baví, co považujete za efektivní. Někdo má dobrou vizuální paměť, jiný zase sluchovou, někoho trápí výslovnost, jiný se pere s gramatikou. Nenechte se odradit svými slabými stránkami, naopak se soustřeďte na podporu a rozvoj silné stránky – a každý z nás ji má, jen si ji musíme uvědomit.
Každý se cizímu jazyku může naučit, je jen třeba objevit tu nejvhodnější cestu.

Ať již „bojujete“ s cizím jazykem, jakýmkoliv školním předmětem či v podstatě vším, co je nutné se naučit nazpaměť, jednou z velmi dobrých „strategií“, jak si účinně a dlouhodobě zapamatovat i správně pochopit novou látku je právě metoda „hraní si na učitele“. A dospěláci, rozhodně si nemyslete, že tahle metoda je jen pro děti!!
Když se vžijete do této role a pokusíte se někomu, ať již spolužákovi, kamarádovi nebo komukoliv fiktivnímu a naprosto neexistujícímu, novou látku srozumitelně svými slovy vysvětlit, nejenže si uděláte v hlavě jasno, pochopíte lépe pravidla, ale zároveň si je ihned efektivněji zapamatujete. Pěkně svému „studentovi“ povyprávějte o podstatě dané problematiky, zmiňte pravidla pro použití a zároveň uveďte i výjimky a vymyslete si několik konkrétních příkladů či „krátkých“ cvičeníček nebo doplňovaček na praktické použití daných pouček, slovní zásoby nebo vzorečků. Toto se týká především předmětů, jako je matematika, fyzika, ale i např. cizí jazyky – prostě oborů, kde je třeba opravdu perfektně rozumět tomu, jak to vlastně funguje. Zpaměti nadrcené poučky, vzorce a pravidla jsou bez opravdového porozumění dané problematiky skoro k ničemu….
Trochu jinak tomu je u předmětů, které se musíte naučit prakticky nazpaměť, a není v nich potřeba přílišného pochopení. U takových je dobré, když si uděláte malý „taháček“ a ve výstižných jednoslovných poznámkách či krátkých heslech si vypíšete to nejpodstatnější – ideálně logicky či chronologicky – samozřejmě v závislosti na oboru a tématu. S tímto taháčkem pak svému „studentovi“ (klidně i sobě samotnému) udělejte pořádnou přednášku. Pěkně mu to celé párkrát převyprávějte a shrňte – opět nejefektivnější je, když použijete vlastních slov, „přednášku“ děláte nahlas a poslední fofrovou opakovací „lekci“ uděláte v posteli těsně před usnutím.
Pokud to chcete hnát kapku do extrému, připravte svému studentíkovi i nějakou pořádně záludnou písemku – jako od pravého učitele.  Zkuste ho nachytat na podrobnostech a nepravidelnostech… Testík pak nezapomeňte řádně opravit a dohledat si případně odpovědi na věci, které Váš „student“ nevěděl.
Já sama musím říct, že až díky tomu, že jsem učila a učím naše studenty, jsem si řadu pravidel a hl. výjimek na začátku své „kariéry“ naprosto perfektně zapamatovala a především zautomatizovala.
Zkuste to také, nic na tom není, moc času Vám to nezabere a navíc u toho může být i sranda – když naučenou látku budete vyprávět například plakátu Tomáše Kluse či Toma Cruise tak... : ) A kde to děláte? To je také fuk - klidně si celou látku v hlavě můžete odříkat na procházce s pejskem (moje praxe), u vaření (to u mě moc neee) či na běžícím páse v posilce (u mě funguje tak prvních 5 – 8 minut, pak už rovněž neee). Prostě to jde fakt kdykoliv a kdekoliv!
Ještě jednou připomínám: důležité je shrnutí opravdu dělat vlastními slovy – né pouze papouškovat naučené – tím se totiž vlastně teprve pořádně přesvědčíte o tom, jak moc jste danému tématu opravdu porozuměli.
Tak si připravte ukazovátko, rákosku a jděte do toho!

A jak na to, když se nám doma nechce do učení? Zná to jistě každý z nás – jakákoliv aktivita vč. neoblíbených domácích prací je prostě mnohem lepší než učení… Rada je jednoduchá: prostě se začněte učit.

Na začátku si dejte nejlépe něco, co děláte rádi – uvidíte, jde „jen“ o to udělat ten hrozně bolestný 1. krok a pak už to učení půjde samo. 🙂 Hlavně se při výuce nesmíte nudit – musíte v cizím jazyce dělat to, co Vás baví i v rodném jazyce. Pusťte si třeba nějaký film či seriál, který máte rádi v cizím jazyce. Rozhodně se jen kvůli jazykovému tréninku nenuťte do žánru, který Vám není nijak blízký. Máte rádi napínavé horory? Zaláskované seriály se stovkou pokračování? Ok, proč ne, ale jukněte na ně v originále!

To stejné samozřejmě platí i pro čtení. Pokud jste vášnivý rybář, „ajťák“, marketér nebo žena v domácnosti, která ráda plete či peče, mrkněte se na zahraniční weby, FB prezentace či blogy a inspirujte se, hledejte rady a nápady tam a učte se přitom příjemnou cestou cizí jazyk.

Mnoho zajímavých informací, filmů, webových stránek, blogů, webinářů, e-booků atd. z nejrůznějších oborů bohužel není a ani jen tak rychle nebude v českém jazyce a je škoda se o ně „připravit“.

Takže – dělejte to, co máte rádi, a cizí jazyky Vás budou bavit!

Na trhu naleznete nepřeberné množství On-line kurzů – placených i neplacených, interaktivních i pasivních… z této široké škály si určitě vybere každý dle svého gusta.
U většiny interaktivních on-line kurzů to funguje tak, že máte přesně danou úroveň znalostí, kterou byste po absolvování jedné lekce měli zvládat a to si prověříte závěrečným testem. Pokud test neuděláte na požadovaný počet procent, nemáte možnost postoupit k dalšímu dílů, dokud se Vaše znalosti nezlepší a v testu neobstojíte. Do té doby Vás učební systém bude terorizovat, cepovat a drilovat a nabízet jiná cvičení dané úrovně a tematiky. Což osobně vnímám velmi positivně.
Závěrečné testíky umožňující postup na další level jsou velmi dobrá kontrola, pro někoho i motivace – jak pozitivní (při úspěchu – radost, motivace učit se dále), tak negativní (při neúspěchu – snaha zlepšit se – motivace k opakování a intenzivnímu procvičování ). Díky kontrolním testům přesně víme, co jsme již pochopili a umíme prakticky používat, ale samozřejmě i to, kde nás tlačí bota a musíme ještě kapku zabrat.
Co se týče koncepce, vzhledu a obsahu on-line formy výuky, je velice podobná zmiňovaným PC programům, jen je k nám o něco přísnější a nedovoluje nám jen tak kapitoly/lekce přeskakovat a vybírat si témata, která se nám „líbí“. Má tedy svůj ucelený propracovaný systém, logickou návaznost na předchozí probrané lekce. Tyto programy jsou také velmi často koncipovány přesně dle Evropského referenčního rámce pro jazyky a mohou vás úspěšně dovést k mezinárodním certifikátům.
K velmi kvalitním systémům patří i doplnění o MP3 nahrávky, které si můžete pouštět třeba během cesty v autě či metru a perfektně si tak osvojit hezkou výslovnost.
I přes všechny pozitiva vidím on-line výuku POUZE jako příjemný a efektivní doplněk ke klasické skupinové či individuální výuce.

http://www.english-online.cz/

http://www.vyuka-anglictiny-online.cz/

http://www.e-academy.cz/

http://deutsch.info/cs

http://www.deutsch-lernen.com/

http://www.onlinejazyky.cz/

Pokud uvažujete, že se vrhnete do učení se cizím jazykům, nebo už jste dokonce tento první odvážný krok udělali, měli byste před sebou mít naprosto jasnou vizi, čeho, cca kdy a hlavně proč chcete dosáhnout nebo k čemu Vám cizí jazyk může dopomoci. Musí Vám být naprosto jasné, proč se daný jazyk učíte. Představte si, co díky němu budete moct, co díky jeho znalosti získáte.
Cíle i motivace a důvody, proč se vlastně cizí jazyk člověk učí, jsou naprosto různorodé – od možnosti získat lepší práci, studia v zahraničí až po obyčejnou touhu se domluvit na dovolené nebo získat srdce či „peněženku“ nějakého cizokrajného šviháka. Ať už je to jakkoliv, vždy si musíte přesně stanovit krátkodobé i dlouhodobé cíle. Postupným „odškrtáváním“ krátkodobých cílů byste se měli systematicky probojovat k těm dlouhodobým.
Mezi krátkodobé patří např.: za měsíc budu umět perfektně slovíčka první lekce v učebnici a bez větších problémů z nich složím věty se slovesy „to have“ a „to be“ , osvojím si automatické používání členu před podstatnými jmény atd.
K dlouhodobým může patřit: Za 8 měsíců to Ing. Bláhovi z vedlejší kanceláře pořádně natřu a začnu psát s dodavateli v jejich rodném jazyce (např. místo v AJ ve FJ apod.), abych si získal jejich sympatie. Za 10 měsíců se budu pasivně jako posluchač účastnit pravidelně cizojazyčných TELKO v mém oddělení, zapisovat si neznámá slovíčka a používané a opakující se obraty, které doma dohledám a naučím se je, abych se za 16 měsíců mohl do TELKO naprosto aktivně zapojit.
Máte své konkrétní učební cíle?

Kolik lidí v ČR se denně začne učit cizí jazyk a kolik jich v tom soustavně, pravidelně a smysluplně pokračuje ještě např. za 4 měsíce? Proč myslíte, že to vzdávají? Nemají konkrétní vizi, jasný cíl a nevidí před sebou přínos pro sebe samotné, svůj osobní i pracovní život a své možnosti.
Udělejte si čas, sedněte si, vezměte do ruky učební materiály a udělejte si reálný a Vašim veškerým aktivitám doma i v práci přizpůsobený např. roční plán, kde si po měsících stručně rozepíšete, co vše a na jaké úrovni budete ovládat. Nezapomeňte si do tohoto plánu zanést ke každému měsíci kolonku splněno, ať vidíte černé na bílém, jak moc se k Vašemu cíli ne/přibližujete. Neopomeňte do tohoto plánu zařadit i pravidelné opakování probrané látky i slovní zásoby.
Stanovené a napsané cíle Vám rovněž velmi dobře poslouží v obdobích učebních kriziček, kdy ubude energie a rovněž počátečního nadšení. V tuhle chvíli se podívejte na to, čeho jste už dosáhli, co vše jste již zmákli a jaké gramatické šílenosti jste si osvojili a dokážete aktivně používat. Zavřete oči a představte si sebe po dosažení Vašeho hlavního cíle – závistivé tváře kolegů, pochvala od šéfa, studium v cizině, lepší komunikace při hraní PC her atd.
Za každý dosažený cíl se nezapomeňte alespoň trošinku odměnit – udělejte si radost a hned budete mít chuť pokračovat a překonávat další stanovené krátkodobé cíle. Odměna nemusí být velká – stačí i pochválení sebe samotného, koupě nové knihy, vyražení do kina ….
Pocit úspěchu, štěstí a uspokojení je obrovsky silným hnacím motorem.

Co myslíte, dá se?
Já osobně si myslím, že takovéto reklamní slogany jen z lidí tahají peníze, jsou ale naprosto nelogické a nereálné, přesto marketingově velice, velice úspěšné a mnoho podnikatelů i firem si na nich již řádně namastilo kapsy. No, koho z nás by nenalákala vidina, že skoro bez práce a ještě v tak krátké době bude perfektně mluvit anglicky či jiným cizím jazykem…
Za 30 dní se v jazyce může velmi razantně posunout každý, s tím souhlasím. Základním předpokladem ale je, že by se danému jazyku po celých 30 dní věnoval např. 5 – 7 hodin denně. Zvládne tohle „normální“ zaměstnaný člověk? Člověk s rodinou, přáteli a koníčky? Člověk potřebující spánek i odpočinek? Představit si to rovněž dovedu, pokud by člověk byl v zahraničí a od rána do večera byl v aktivním styku s daným cizím jazykem.
Bez biflování gramatiky a pravidel se cizí jazyk samozřejmě naučit dá rovněž – na této bázi je postavena celá řada líbivě znějících „nových netradičních“ metod výuky. I zde se ale obávám, že v českém prostředí a bez velice intenzivního denního kontaktu s cizím jazykem či skoro každodenního pravidelného trénování, to jen tak lehce nepůjde.
Nejedna „objevná“ alternativní metoda staví na výuce, při které se pouze konverzuje a vychází z toho, jak se jazyk učí děcko. Ale! Děti jsou celý den, celé týdny a měsíce v prostředí daného jazyka, slyší a vnímají ho naprosto všude – doma, v krámě, školce, TV i na pískovišti. To je pak jasné, že ty žádná pravidla a učení se pevným vazbám atd. vůbec nepotřebují, ale kdo z nás má tuto možnost jako dospělý? Nehledě na ostych mluvit v cizím jazyce, správně špulit pusu a kroutit patřičně jazyk či ráčkovat a o strachu z toho, že my dospěláci uděláme chybu a ztrapníme se před ostatními už ani nemluvím.
Než dáte vydělat společnosti slibující obdobné super fofr věci, měli byste se trochu zamyslet….

Stále se trápíte tím, že se pilně drtíte a např. po 6 hodinách zjistíte, že už z toho nadrceného víte jen maličko? Zkuste mezi nově naučenými a „staršími“ informacemi vytvořit určité vazby. Např. při učení slovíček je dobré se učit slova, která spolu mají třeba nějakou významovou souvislost. Uvedu příklad – právě v učebnici probíráte téma bydlení. Představte si tedy svůj obývák a zkuste si ho opakovaně popsat a dané slovíčko spojte s nějakou další pro Vás a Váš obývák typickou vlastností: křeslo – staré, potřebuji nové, koberec – barevný a fajn, gauč – starý ale pohodlný i na spaní, knihovna – plná napínavých kriminálek atd. Dejte si slovíčko do krátkých vět a souvislostí, spojte je s Vašimi osobními pocity, vazbami k dané věci či zážitky a hned se Vám lépe uloží i vybaví.
Abychom poznatky převedli z krátkodobé a řádně uložili v dlouhodobé paměti, je nutné opakování v relativně pravidelných intervalech. Zde si na pomoc beru výsledky experimentů německého psychologa a učitele cizích jazyků: Hermanna Ebbinghause, který se na konci 19. století zabýval právě tím, jak často je nutné naučené opakovat. Dle jeho teorie můžeme obecně říci, že zhruba za 1 hodinu po učení už bez opětovného opakování zapomeneme cca 50% látky, po 24 hodinách již 70% procent, po 48 hodinách cca 75% a po 6 dnech skoro 80% veškerých naučených informací a po 1 měsíci nám v hlavě zůstane asi 10% z veškeré naší šprtací snahy…. Šílené a smutné, že?
K tomu, aby procenta zapomínání nešla takto razantně dolů, je třeba řádného opakování, opětovného procvičení a připomenutí si obsahu dané učební látky. Nemalou roli při zapomínání a nezapomínání hraje samozřejmě i řada jiných faktorů, jako provázanost nových informací s těmi, které jsou již uložené v dlouhodobé paměti, tedy na našem předchozím vědění, jakož i na našem logickém myšlení, zainteresovanosti do daného tématu i na emocích a celkovému vztahu k dané látce či předmětu.
Určitě nebude na škodu, když si naučenou látku v den učení večer před spaním znovu zopáknete, dále pak během následujícího dne a pak cca necelý 1 týden od prvního učebního dne. V učebním plánu byste neměli opomenout zařadit pravidelné větší opakování slovíček i gramatiky – např. vždy po ukončení 3 a pak 6 lekcí si udělejte čas na detailní teoretické i praktické opakování.
Sami uvidíte, že se vyplatí opakování věnovat dostatek času, nejde přeci o to, strhat rekordy v počtu projitých lekcí.

Škola hrou, učení všemi smysly…. Tyto věty asi žáci i učitelé slýchají velice často. Jak to ale převést do praxe ve výuce cizích jazyků? Naprosto jednoduše! Ukážeme si to na příkladu - jak se naučit některá pro Vás „nezapamatovatelná zlobivá slovíčka“.
Velmi dobré je různorodé experimentování s psanou i mluvenou podobou tohoto neposlušného slovíčka: napište si ho vícero barvami, malým i velkým písmem, různými typy psacího náčiní, písma atd., vyslovte ho v nízkých, vysokých tónech, vesele, smutně, hlasitě, zašeptejte ho, vykřikněte … Obdobně to funguje i s představivostí a pantomimou – především u sloves, podstatných a přídavných jmen. Zapojte fantazii, vytvořte si v hlavě různé veselé či bizardní obrázky a situace s daným slovíčkem. Představte si, jak to či ono chutná a voní – přičichněte si k dané věci a věřte, že se to dá aplikovat i u slov, která s jídlem a potravinami obecně nemají nic společného! 🙂 Třeba: kostel vonící kadidlem, čoudící kotel, Petrovy ponožky, manželovy boty, konečně vymalovaný obývák, kožený pásek, moje nové auto… Zapojte představivost, udělejte si bizardní spojení a blbněte, vyplatí se to.
Možností je mnoho a často se z „hajzlíkovatých“ slovíček stanou pevně uložená a k aktivnímu použití vždy připravená slova, která ve Vás při jejich užití vyvolají vtipné vzpomínky na jejich učení. 🙂
I učení může být zábavné, nebo ne?

Jakmile většina studentů slyší slovo gramatika, ježí se jim z toho chlupy. Je ale opravdu možné se cizí jazyk naučit dobře a tak, aby Vám rodilí mluvčí bez problémů rozuměli i bez tolik nenáviděné a v řadě alternativních výukových metod zcela vypouštěné, či dokonce haněné gramatiky?
Můj osobní názor je, že to bez ní až tak moc nejde. Pokud jste denně několik hodin v kontaktu s cizím jazykem a máte kolem sebe žádný jiný jazyk a prostě musíte „vsávat“ i produkovat věty v cizím jazyce, tak možná.
Pro běžné lidi, kteří se učí cizí jazyk a najdou si na něj čas 2x - 3x v týdnu na cca 45 – 60 minut (a i to už považuji za super), to vidím bledě. V mých hodinách mi „rukama prošly“ desítky a desítky studentů. Za ty roky, co již dospělé ve firmách vyučuji, jsem ztratila veškeré iluze o tom, že se všichni studenti doma pravidelně drtí a opravdu si k jazyku 2x – 3x týdně sednou, odsunou svá hobby, děti zavřou do dětského pokoje a partnery nechají bez večeře či dobrovolně oželí svůj oblíbený seriál. Naštěstí jsou samozřejmě i světlé výjimky, těch je ale menšina.
Když byste měli poskládat větu bez slušné znalosti základních gramatických pravidel, mohla by třeba znít takto: Otce včera na proto zahrada dlouho pracuješ musela podzim jsem už. A správně? Otec včera musel dlouho pracovat na zahradě, protože už je podzim. Samozřejmě, že jsem v příkladové větě přeháněla, ale nejsem zas tak daleko od pravdy.
Alespoň základní pravidla gramatiky je podle mě třeba umět, jinak horko těžko sestavíme správně a srozumitelně větu, vyčasujeme slovesa a dáme podstatná či přídavná jména do správného tvaru. Je mi ale jasné, že teď bude řada lidí a především zastánců „nebiflovacích metod“ oponovat…

Jak jsem již v našich „návodech“ několikrát zmínila, čtením si člověk zapamatuje až 10% informací, což sice není moc, ale přesto je to velice fajn. Nehledě na to, že čtení člověk nevnímá jako to „echtovní drcení“, ale spíše jako jistou formu příjemného odpočinku. Nebo ne?
Určitě když už někdy doma otevřete učebnici a máte chuť se do nějakého trénovaní aj, nj či jiného cizího jazyka pustit, jen málokdy si jako první zvolíte gramatické cvičení. Často vyhraje právě nějaký zajímavě vypadající článek v učebnici. Do gramatických cvičení se většina z nás příliš nehrne. My se zde podíváme na „mimo-učebnicové“ čtení. Ale začátečníci a mírně pokročilí, nelekejte se – je určeno naprosto pro všechny jazykové úrovně!!
Asi nejtěžším krokem je se do čtení cizojazyčné literatury vůbec pustit či lépe řečeno donutit se – udělat ten první krok. Jakou knihu, časopis nebo internetové stránky zvolíte, samozřejmě záleží zcela na Vás, Vašich zájmech a především na stávající jazykové úrovni. Doporučuje se začít zjednodušenou/ upravenou četbou (které je u nás na trhu dnes opravdu „hafo“), a poté se postupně prokousávat např. přes chaty, blogy k tématům, která Vás zajímají, přes náročnější odborné internetové články a noviny či časopisy až k originálním verzím daných publikací.
Je fajn začít s knihami, texty, které již znáte z rodného jazyka a víte, o co zhruba jde. Velmi Vám to ulehčí pochopení kontextu a ušetří nervy – jen tak to nevzdáte po pár slovech, kterým jste vůbec nerozuměli. Obecně se traduje, že nejhorší je první kniha a v ní prvních pár kapitol. Člověk se může cítit ztracen – nerozumí všemu, sem tam občas něco ano… To je ale normální! Nejste rodilí mluvčí a nikdy nebudete rozumět všemu. Jde především o porozumění kontextu a o to, nevzdat se a pokračovat v četbě dále.
Nebojujte s porozuměním každého slova a ani věty. Pro začátek se spokojte s tím, že víte, co se cca dělo v jednom odstavci nebo půlce stránky. Sami uvidíte, že čím více budete číst a Vaše jazyková úroveň se bude zlepšovat, tím detailněji budete textu a jeho jednotlivým částem rozumět.
Rovněž je ze začátku dobré číst např.: články/knihy od jednoho autora – člověk si zvykne na jeho styl vyjadřování a naučí se jeho nefrekventovanější obraty. Neznámá slovíčka a fráze si vypište někam extra a pravidelně je opakujte. Nakonec právě četbou se jich řada bez větší námahy automaticky zaryje do paměti. Až u pokročilejších je dobré střídat autory i žánry, sáhnout tu a tam i po odbornější literatuře, seriozních novinách atd. Tím si nesmírně rozšíříte slovní zásobu.
Perfektní jsou na toto zjednodušené knihy, např. na Aj, ke kterým jsou i CD, doplňková cvičení, doprovodné obrázky atd. Můžete tedy zapojit hned několik smyslů najednou a efekt „učení“ ještě znásobit. Pokud čtení spojíte s poslechem, pilně vyplníte cvičeníčka za každou kapitolou a prohlédnete si či zkusíte popsat obrázky, úspěch a Váš pokrok je zaručen. 
Poslechová CD ke knihám jsou opravdu úžasná věc. Vedle jejich praktičnosti a možnosti je poslouchat skoro všude, Vám pomohou i k perfektnímu tréninku a přirozenému osvojení si správné výslovnosti i intonace.
Takže hurá do knihkupectví – zde je pár zajímavých odkazů:

http://www.cambridge.cz/Anglicka-zjednodusena-cetba_d844.html

http://www.jazykove-ucebnice.cz/Zjednodusena-cetba_d68.html

https://www.kosmas.cz/oddeleni/539/zjednodusena-cetba-readers/

http://www.meindeutsch.cz/nemcina-spanelstina-rustina/A2-c6_130_4.htm

http://www.klett.cz/index.php?language=german&csop=312&termek=1

http://www.klett.cz/index.php?language=german&csop=408&termek=1

Sakra, už to skoro mám, je to pravá stránka, třetí slovíčko shora a pod ním je slovo….
Že jsou slovíčka základem každého jazyka, to už jsme v našich podkladech zmiňovali nesčetněkrát. Jejich důležitost při učení se cizím jazykům je ale tak podstatná, že se jim věnuji již po xy – té. 🙂
V tomto díle bych Vás ráda upozornila na „skryté“ nevýhody abecedního seřazení slovíček v učebnicích. Je sice fajn, že se dají kdykoliv velice snadno najít a celý systém je pro každého perfektně přehledný, ale určitě jste si rovněž všimli, že se Vám právě učená slovíčka stojící pod sebou často pletou a hlavně si pamatujete jejich posloupnost, což je naprosto zbytečné zatěžování paměti, ne? Mozek si bohužel přesně zapamatovává i tyto pro cizí jazyk zcela nepotřebné informace.
Zkuste si slovíčka vypsat do svého slovníčku trochu jinak. Nepiště je abecedně, ale pište si je např. ve skupinkách, které spolu nějakým způsobem souvisí – ať již významově či citovým zabarvením nebo mají shodný kořen slova – systém by si každý měl zvolit takový, který je mu nějakým způsobem příjemný. Budete se tak učit např: milý, hezký, příjemný, přátelský, přívětivý nebo strom, les, jehličí, šiška, mech, zelená nebo pracovní doba, dodací doba, doba trvanlivosti, doba pobytu, doba trvání smlouvy atd. Možností je opravdu spousty, zvolte si ten, který je Vám nejbližší.
Dále si můžete například vypsat a naučit se slova opačného významu: bílý x černý, mladý x starý, hodně x málo, zaměstnavatel x zaměstnanec, přijít x odejít, narodit se x zemřít atd. Pokud bezpečně znáte význam jednoho slova z dvojice, zkuste se zcela vyhnout českému překladu, raději si k nim napište nějaké typické věty v daném cizím jazyce, kde slovo použijete v typickém kontextu: Tento spisovatel se narodil…. a zemřel…. Jak jsme si několikrát říkali – je dobré zapojit emoce a citový vztah k daným slovům – vyberte si tedy spisovatele, kterého máte mooooc rádi či naopak moc neeee. 🙂

Dnes se krátce a stručně podíváme na další efektivní fígle, které nám pomohou se naučit nová slovíčka i trochu oprášit ta starší.
Fajn metoda je již zmiňovaná metoda protikladů. Která se samozřejmě dá nejlépe aplikovat u přídavných jmen a sloves. Napište si ke slovíčkům i slova opačného významu: zajímavý x nudný, loudat se x pospíchat, skřet x obr, dobrák x hajzl…
Vůbec to nemusí být klasické opaky, ale slova, která pro Vás osobně vyjadřují nějaký protiklad. Ještě efektivnější to bude, když to spojíte opět s nějakým vtípkem a něčím „osobním“. Při učení slovíčka dobrák si představte nějakého milého člověka a z okolí a u slova hajzl člověka, kterému ani nemůžete přijít na jméno a uvidíte, jak se to pak bude pěkně pamatovat!
Dalším dobrým pomocníkem jsou i zjednodušené paměťové mapy, které asi většina z nás zná i z vlastní školní výuky cizích jazyků. Mindmaps (zavedl britský žurnalista a trenér v oblasti kreativity a vzdělávání Tony Buzan) jsou vhodné především na osvěžování a opakování. Doprostřed papíru si napište hl. slovo a kolem něj slova, která s ním nějakým způsobem souvisí a k nim můžete obdobně přiřazovat další a další. Souvislost opět může být různého druhu – stejný kořen, stejný tematický okruh, slova se stejným počátečním písmenem či slabikou. Zase záleží na Vaší kreativitě. Je to zábavné, ale přitom dosti přínosné.
Při učení se snažte maximálně zapojovat i emoce a představivost, s nimi to jde mnooohem lépe! 🙂

Slovíčka se dají dobře nacvičit a zapamatovat i pomocí méně oblíbené gramatiky. Například slovesa se zkuste naučit v různých tvarech a časech, ideálně rovnou v kratších „zajímavých“ a pro Vás typických větičkách – např. 1. a 3. osoba čísla jednotného oznamovacího způsobu, rozkaz, minulé časy, podmiňovací způsob, budoucí časy aj. Piju rád čaj. Petr rád a často pije pivko. Nepij zase to pivo! Včera jsi zase pil, viď? Pil by, až by brečel a kdyby pil, brečela bych já. Nebudeš už tolik pít, viď?)
Přídavná jména a příslovce můžete vystupňovat. (Má kulaťoučký pupík. Sousedovic Pavel má kulaťoučkovatější pupík. Nejkulaťoučkovatější pupek má náš pan výčepní :).
Výborně si vedle slovíček zopakujete a procvičíte i gramatiku a její záludnosti. Uvedené příklady se samozřejmě dají zjednodušit i ztížit a variabilně přizpůsobit specifikám daného cizího jazyka, který se učíte.
Zapojte do učení zase humor a ono to půjde! 🙂
Např. pokud máme pár „ošklivých“ slovíček, které si ne a ne zapamatovat – označte si je barevně v učebnici, napište si je několikrát na papír, použijte je v několika různých větách a spolu s různými gramatickými jevy. Prostě: opakujte je častěji než ostatní slovíčka či vazby!

Ať se nám to líbí nebo ne, slovíčka jsou Grund, tedy základ. 🙂 Bez nich to bohužel opravdu nejde. O tom, jak se s nimi poprat už jsme si již párkrát říkali. Přesto si myslím, že se k tomuto tématu dá říci ještě mnoho zajímavých informací a podnětů, jak si slovíčka můžeme nejrůznějšími způsoby dlouhodobě zafixovat. Tentokrát to bude učení slovíček se zapojením fantazie/ představivosti.
Tento způsob možná nebude vyhovovat všem studentům, především extrémním pragmatikům a technicky založeným lidem, ale efekt má samozřejmě i pro ně. Protože si většinou zapamatujeme především informace, které jsou pro nás nějakým způsobem emotivně zabarvené, ať již negativně či positivně, doporučuje se: promítněte si slovíčka či krátké frázičky jako film, skupinu po sobě jdoucích obrázků, našich osobních prožitků, jejichž aktéry jsou lidé, věci, které jsou nám blízké, které máme rádi nebo je naopak „příliš nemusíme“. Jakákoliv emoce je jako učební nástroj velmi dobrá.
Třeba slovíčka: kočka, mňoukat, hrát si, hladit, hebký… – představte si třeba Micku od sousedů – jak vypadá, jak Vás „zdraví“, když ji na chodbě potkáte, jaké ztřeštěnosti dělá s míčkem, co cítíte, když si ji pohladíte…. Představujte si tuto situaci a u toho si opakujte krok po kroku daná slovíčka. A až příště uslyšíte slovo hebký, budou Vás svrbět prsty s představou, jak hladíte mňoukající a s míčkem si hrající sousedovic Micku, uvidíte. 🙂
Utvořte si z jednotlivých slovíček logicky související řadu a zrežírujte v hlavě mini film!

Tyto kurzy patří obecně k nejčastějším a nejvíce typům výuky, proto se jim budeme věnovat v několika příspěvcích, kde bych chtěla představit jejich klady i zápory.
Rovněž v nich extrémně velkou roli hraje kvalita lektora, jeho empatie, zkušenost a především příprava na výuku.
Obsah: skupinové kurzy jsou většinou zaměřeny na celkový rozvoj obecných dovedností studenta s ohledem na jejich praktické využití v běžných denních situacích, především tedy v oblasti: mluvení, porozumění čtenému a slyšenému textu, gramatických pravidel a jejich aplikace a okrajově rovněž psané podoby jazyka.
Po absolvování kurzu by studenti měli mít všechny dovednosti rozvinuty přibližně stejně. X!!! Často se zapomíná na konverzaci a hodina se pak omezí na kontrolu domácích úkolů, četná gramatická cvičení a jejich kontrolu: lektor zadá cvičení, každý si ho vyplní sám, pak společná kontrola, 10 - 20 minut z hodiny pryč… - pro lektory a jejich přípravu je tento styl výuky totiž mnohem jednodušší, než vytvořit či na internetu najít „alternativnější“ materiály- hry, konverzační cvičení, písně, témata na dialogy, popisy obrázků atd.
Právě při těchto aktivitách se rozvíjí „láska“ k cizímu jazyku, zapojuje se více mozkových center, upevňují se vztahy ve skupině, hodina je zábavnější a rychleji utíká.
Zde pozor – pokud Váš kurz probíhá takto - něco není v pořádku ….

Tempo: je voleno střední, aby to zvládli všichni studenti skupiny – tím se často stává, že pomalejší či méně pokročilí nezvládají a může to být pro ně velmi deprimující. Pocit neúspěchu podráží jejich sebevědomí a tak se bohužel mnohdy stává, že tito lidé kurz do 2 měsíců po jeho zahájení ukončí, přestože uhradili celý kurz.
Na 2.stranu nejpokročilejší jedinci se často nudí, na hodiny se příliš nepřipravují, protože vědí, že to prostě zvládnou i „z voleje“ a ani pro ně není přínos moc velký. Odbourává se u nich návyk pravidelného učení a přípravy na výuku, která je velice důležitá. Opět se pak dostat do pravidelného učebního tempa je vážně problém.
Přirovnám to k 1.jízdě na kole po zimě, kterou jsme strávili lenošením ….
Intenzita: standardně se nabízí 1x90 min/týd., výjimečně i 2x90 min. Na základě mé osobní zkušenosti tvrdím, že výuka 1x týdně prakticky v jakémkoliv rozsahu je málo – obzvlášť ve skupinovém kurzu. Pokud máte možnost chodit pouze jedenkrát, abyste dosáhli znatelnějšího pokroku, je velmi nutná domácí příprava o rozsahu 3 – 5 hod/týdně.
Jako učitel i student rozhodně doporučuji navštěvovat kurzy min. 2x v týdnu. Znalosti se rychleji uloží do paměti, více procvičí a zautomatizují…. A to nemluvě o tom, když se na každou hodinu připravíte a uděláte úkoly - sami vidíte, že to pak opravdu frčí rychleji!

V dřívějších článcích jsme zmínili mnoho nevýhod skupinových kurzů. Nyní ale uvedeme něco na jejich obhajobu, protože i tato forma výuky má svá pozitiva. Nejen, že se seznámíte s novými lidmi, utvoříte si často dobré přítele (sociální kontakt – mnoho našich studentů hned po výuce míří rovnou do blízké hospůdky, kde své vztahy ještě více upevňují, ale rovněž se něčemu naučíte.
Velmi dobrá je možnost srovnání s ostatními účastníky kurzu. Když se zamyslíme nad tím, kde byl kdo z Vašich spolužáků na začátku kurzu, jak často učí či neučí, účastní/neúčastní se výuk a kam se dostal nyní, kde jste Vy v porovnání s ním, jakého pokroku jste dosáhl…
To je velice důležitá informace a také motivace pro studenty trochu „zabrat“, aby drželi krok se svou skupinkou.
Možná se budete smát informaci, kterou jsem zmínila v úvodu – sociální kontakt – proč jsem ji uvedla na 1.místě? Dle mé zkušenosti hraje velice důležitou roli – pokud se studenti ve skupince lépe znají, navzájem se podporují, když má např. 1 z nich slabou chvilku a chce s návštěvou kurzu přestat, více srovnávají své pokroky, nechtějí se před ostatními cítit jako „blbec“, atd. Myslím, že toto hledisko má extrémně motivující funkci. Ta třeba u individuálních kurzů chybí.
Co říkáte Vy na skupinové kurzy a jejich přínos?

Jak by měly vypadat skupinové kurzy, aby měly pro studenty přínos?
Výuka by měla být velmi komunikativní a interaktivní, každý ze studentů by se měl při hodině opakovaně dostat ke slovu a lektor by se v rámci svých možností měl věnovat každému studentovi stejně a zaměřit se na jeho specifické chyby a jejich postupné odstranění. Ve skupinových kurzech se poznají lektorovy ne/dovednosti – a to nejen pedagogické a didaktické, ale i vůdčí a organizační. Rovněž aktivity by lektor měl v hodině přiměřeně střídat. Střídáním aktivit se zapojují různá mozková centra a zabraňuje se tím předčasnému útlumu studentů a tedy snížení efektivity výuky. Lektor většinou na základě svých zkušeností velmi dobře ví, co který student potřebuje a jakou cestou/metodou daný nedostatek nejlépe odstranit.
Pokud nám něco není jasné, není problém se učitele optat, danou látku si nechat ještě jednou objasnit či poprosit o vícero cvičení na ten či onen jev. Pomoc většinou potřebujeme v oblasti gramatiky, ostatní si prakticky můžeme nastudovat sami doma.
Ideální velikost? Ideální počet studentů ve skupině je dle mého názoru 3.
Toto ovšem většinou není vzhledem k nutnosti pokrytí nákladů jazykových škol reálné. Velmi dobře a efektivně se dá pracovat se skupinkou 6 osob. Samozřejmě zde platí pravidlo: čím méně, tím lépe pro studenty samotné.
Jednou z největších výhod, kterou Vám on-line kurzy ani softwarové programy nenabídnou je konverzace v daném jazyce. Ta by měla být základním pilířem každého kurzu, protože nám všem přeci jde o to, abychom se v reálném životě domluvili v práci či na dovolené. Pochybuji, že našim cílem je napsat gramaticky perfektní bezchybní dopis či email.
Základem je porozumění a schopnost adekvátně zareagovat, nebo ne?

Jako blázen je označován člověk, jehož chování druzí lidé příliš nerozumí. To Vám ale být při učení se cizím jazykům relativně jedno… Hlavní je, že Vám méně tradiční metody procvičování přinesou vytoužený pokrok, ne?
A kdy by Vás ostatní mohli považovat za nenormálního? Třeba, kdyby Vás viděli při tréninku této vtipné a zábavné učební metody pro jednotlivce i skupinky:
Zkuste si přehrát oblíbené scénky z filmů či seriálů – staňte se sami herci – pusťte si doma daný film a vyberte si 1 roli a nacvičte si její text v určitých pasážích.
Nejprve začněte větu po větě: poslouchejte, opakujte, napodobujte a postupně si přidávejte. Když daným pasážím ne zcela rozumíte, zkuste vyhledat na internetu titulky, ty Vám pomohou k porozumění. Opakováním pasáže postupně rozšiřujte na vícero scének.
Při napodobování nezapomínejte i na intonaci a emocionální zabarvení, řeč těla, grimasy atd. – čím více se do role vžijete, tím lépe si dané věty zafixujete.
A že je to super trénink běžné výslovnosti, hovorových obratů i paměti, to snad ani není třeba zmiňovat.
Když se do tohoto pustíte ve dvou či ve třech, pak teprve začne ta pravá zábava! Obdobně můžete postupovat s dabingem – vypněte zcela zvuk a zkuste vymyslet svůj text – je to mnohem těžší, co?
Ale zase více zapojíte své mozkové závity i fantazii a perfektně zaktivujete zaprášenou slovní zásobu. Samozřejmě mnohem větší legrace je to opět ve dvou a více osobách.
Pusťte si seriál a popovídejte si v cizím jazyce s Vašimi oblíbenými hvězdami seriálů a filmů!
Je to fakt sranda!!

Tuto otázku si asi klade řada z nás, kteří se mnoho let jazyky zabýváme, drtíme se a pereme se s nimi. Najít na tuto otázku nějakou uspokojivou odpověď asi není zcela jednoduché. I když díky internetu a jeho možnostem lze dnes najít odpověď prakticky na každou otázku.
Musím říci, že mi to, nedalo a opravdu jsem k internetu zasedla a hledala a četla, četla a hledala… a zde jsou různá moudra, která jsem našla.
V této rubrice bych ráda ve spolupráci s Vámi čtenáři představila několik doporučení, rad a „fíglů“, jak vyzrát na cizí jazyk tak, aby pro člověka již nebyl cizí, což je práce nelehká, alespoň tedy dle mého názoru. Řadu z nich již třeba znáte, některé Vás ale dovedou k zamyšlení nad svým učebním stylem, jiné Vám třeba pomohou se něčemu naučit rychleji, efektivněji či si danou věc déle zapamatovat.
Mnoho rad budu čerpat ze svých osobních zkušeností, které jsem získala jednak jako učitel cizích jazyků, ale také jako student cizích jazyků. A věřte, že rozhodně nejsem žádný talent od přírody, ale naprosto normální člověk, který se vedle svého nabitého pracovního týdne snaží najít chvilku pro zlepšení se v novém cizím jazyce. Dalším zdrojem je mi odborná literatura a především internet.
Budu moc ráda, když na těchto stránkách budete se mnou a snad i dalšími čtenáři sdílet Vaše vlastní zkušenosti, ať již úspěchy či nezdary, které jste při učení prožili a připojíte své komentáře.

Jedna z prvních „zvláštních metod“, na které jsem při surfování na netu narazila, byla metoda Imitum. Musím říct, že jsem tuto metodu sama nevyzkoušela, ale někteří z mých studentů mi o ní již říkali.
V čem to vlastně celé spočívá? Píše se, že se jedná o metodu určenou naprosto pro každého a prý člověku stačí jen 20 min. denně k tomu, aby cizí jazyk během relativně krátké doby ovládal. Pilířem metody je člověku přirozené učení se pozorováním a napodobováním. Její účinnost je údajně 5x rychlejší než „klasická“ metoda výuky cizích jazyků. Za objevitele je považován ruský neurolog a psychoterapeut Georgi Lozanov. Více o něm naleznete na: http://www.lozanov.com.br/en/ nebo http://dr-lozanov.com/en/en1.htm.
Materiály, které si člověk zakoupí, nejsou založeny na „drcení se“ jednotlivých slovíček, ale učení a porozumění celým větám, slovíčkům, která jsou použita v typickém kontextu. Cílem je, aby se student naučil přemýšlet rovnou v cizím jazyce – bez překladu do jazyka rodného. Dále se můžeme dočíst, že při tomto stylu učení člověk využívá své logické paměti a né paměti mechanické. Logická paměť se vyznačuje především tím, že si pamatujeme déle a především snadněji. Věty totiž nejenom čtete na monitoru, ale rovnou je i slyšíte texty namluvené rodilými mluvčími, čímž je zapojeno více smyslů. Přičemž právě vyslovované slovo je na monitoru zvýrazněno. Ke každému slovu si čtenář může zobrazit i jeho doslovný překlad, případně i vysvětlivky.
Velkou výhodu já osobně vidím v „mobilnosti“, protože podklady si můžete přehrát prakticky kdekoliv: doma či v práci na PC, notebooku, ale někde na cestách v telefonu či tabletu.
Pokud se chcete o této metodě dozvědět více, mrkněte na:
www.imitum.com
www.anglictina-bez-biflovani.cz- online kurzy pro veřejnost  
www.obchodni-anglictina-online.cz - online kurzy pro manažery a vedoucí pracovníky
Tak co na to říkáte? Absolvovali jste již takovýto kurz? Zapsali byste se do něj, proč ano, proč ne?

Naše další téma je: Jak na slovíčka? Učit se nová a nová slovíčka neodmyslitelně patří k učebnímu procesu každého cizího jazyka. Bez nich to prostě bohužel není možné. Takže, jak na ně? Jednou z perfektních metod, kterou velice ráda využívám já osobně, jsou kartičky.
Může se jednat o obyčejné kartičky ze čtvrtky o velikosti např. půlky běžné vizitky. Prostě takové, které můžete strčit do kapsy či peněženky a ve volných chvílích je vyndat a pilně cvičit. A to naprosto kdekoliv: doma, v čekárně u lékaře, v autobuse, ve frontě v bance či nějakém supermarketu. Je třeba využít každé volné chvilky.
Co by na kartičce mělo být? Nejjednodušší způsob je: na jedné straně české slovíčko, na druhé jeho překlad. Nic těžkého, ne? Tuto pomůcku ale můžete libovolně upravovat a zlepšovat. Např. v německém jazyce nás často zlobí členy podstatných jmen, které se bohužel někdy liší od našich. Proto je možné např. slovíčka rodu mužského psát modrou barvou, ženského červenou a středního třeba zelenou. Optické prvky nám umožní si slovíčko pevně spojit s daným rodem.
Dále si na kartičky můžeme uvést výslovnost daného slovo a perfektní je také krátká větička či dokonce ustálená fráze, kde je toto slovo použito.
Udělat si takové kartičky sice zabere kapku více času, ale positivní výsledky mohu potvrdit já sama i řada mých studentů, kteří mají z nových kartiček, které do hodin donesu, vždy obrovskou radost  . Ne, vážně, výsledky jsou při pravidelném procvičování opravdu výborné. Otázkou je, zda vynaložit čas a vyrobit si je „na míru“ nebo investovat do jejich nákupu. V dalším pokračování probereme, co vše se s těmito kartičkami dá ještě dělat.
Už máte v ruce nůžky a čtvrtku?

Dnes si povíme něco o výhodách již zmiňovaných kartiček. Mimo to, že jsou malinké, skladné a na jejich výrobu nám stačí jen papír, propiska a nůžky, při používání kartiček se nám do paměti neuloží takové nepotřebné informace, jako např. to vím, tohle slovíčko vím, přesně vidím, kde ho mám napsané – vlevo dole, nad ním je slovíčko ….., je třetí shora, atd. Jednoduše řečeno moc dobře víme, jak přesně za sebou slovíčka v učebnici či sešitu jsou a často již můžeme odhadnout slovo následující. Tuhle nebo podobnou situaci myslím zažil naprosto každý, kdo se slovíčka učí běžně z učebnice nebo svého sešítku. Kartičkovou metodu tyto informace do mozku vůbec nepřijdou. Proč ho tedy zbytečně zaměstnávat pamatováním nepotřebných údajů?
Kartičky můžeme oproti učebnici libovolně míchat, selektovat, těžko naučitelná slovíčka si tam napsat vícekrát – na vícero kartiček, abychom je opakovali častěji atd. atd. Navíc můžeme na přeskáčku trénovat českou a cizojazyčnou formu – podle toho, jak si je zamícháme a promícháme. Toto nám tištěná učebnice či naše zápisky z hodiny neumožní.
Tak už jsem Vás přesvědčila? Ještě ne?

Další otázkou ve vztahu ke kartičkám je, zda je koupit nebo si doma sednout a kartičky vlastnoručně vyrobit. Věřím, že většina nás lidí je v jádru kapku „lenoch“ (já taky, nebojte) a raději si práci ušetří a spokojí se s objednáním hotových kartiček. Chápu to. Také velmi nerada usedám k PC a vyplňuji si svou wordouvskou tabulku novými slovíčky a jejich překlady.
Kartiček, které si můžeme objednat na netu je nepřeberné množství. Jak ale poznat, které jsou opravdu ty pravé pro mě a které jsou kvalitní? Odpověď je těžká. Každému vyhovuje něco jiného, Někdo se spokojí se sadou 500-ti nejpoužívanějších slov v daném cizím jazyce, někdo sáhne po nejfrekventovanějších frázích, jiný zvolí kartičky s nepravidelnými slovesy. Zrovna tak obsah je různorodý – od nejlehčí varianty: jedna strana česky, druhá strana překlad. Je ale možné si objednat i kartičky s uvedenou výslovností, příkladovými větami. Špatné nejsou ani obrázkové kartičky, kde opět více zapojíme naši představivost. Ta hraje při učení velkou roli, především pro ty, co mají grafickou paměť. Těm se ihned vybaví daný obrázek, když někde slovíčko uslyší.
Kartičky, které si vyrobíte doma sice nejsou tak graficky „úžasné“, ale funkci splní dost podobnou jako zakoupené. Navíc jsou „střižené na míru.“ Napsat si tam můžete všechna slovíčka, která zrovna probíráte v lekcích, tím je opět zopakujete, na hodinách je uslyšíte, v učebnici se s nimi opakovaně setkáte ve cvičeních – tím vším se nám dobře zaryjí do paměti. Navíc si tam barevně můžete vyznačit všelijaké nepravidelnosti či zajímavosti, jako např. ustálenou vazbu s předložkou, podstatným jménem, změnu kmene atd.
Takže je to vlastně jako ve všem: čas x peníze?
Zde je pár odkazů na kartičky na webu:
http://slovniky.fraus.cz/slovicka-na-kartickach/
www.kartičky.cz
http://www.chytra-slovicka.cz/slovicka-na-kartickach/
www.landi.cz
a nakonec také něco pro dětičky:
http://a-toys.cz/cz-detail-577166-flashcards-obrazkove-karticky-v-anglictine.html

Možností, jak využít multimedií je nepřeberné množství, stejně tak jako druhů těchto pomůcek. Tentokrát začnu u poslechových cvičení – ať již klasicky z CD, MP3 či pomocí nainstalovaného programu v PC.
Poslechová cvičení jsou dle odborníků jednou z nejlepších metod, jak zlepšit svou schopnost porozumění, přirozeně si osvojit správnou výslovnost a v neposlední řadě si zapamatovat nová slovíčka a jejich užití v kontextu. Obecně se traduje, že člověk si pamatuje 10% z toho, co čte (to tedy opravdu není moc – když to srovnáme s vynaloženým časem), 30% z toho co slyší a, teď dávejte pozor, 50% z toho, co slyší a vidí a dokonce 70% z toho, co člověk sám řekne. Zajímavé, že? Co z toho vyplývá? Poslechy jsou perfektním a efektivním doplňkem ke klasické výuce. Je třeba dané poslechy slyšet několikrát za sebou a číslo 10 krát rozhodně není nijak nadsazené. Poslouchat můžete prakticky všude – doma, v autě, v autobuse, při nákupu v supermarketu … Pro první poslechy se doporučuje pouze poslouchat, vnímat základní informace. Pak je dobré slyšený text opakovat - v horším případě v hlavě, v lepším hlasitě (tím se nám krásně zafixuje výslovnost). S těmito poslechy ale pak můžete pracovat i dále – z textu si vypsat slova, která jsou pro nás nová či jsme si ani z kontextu nedomysleli jejich správný/přesný význam. Vedle osamocených slovíček doporučuji vypsat i kratší větičky, fráze, které není možné doslovně přeložit a je lepší se je naučit jako celek.
Velmi dobrou kombinací je, když daný text můžete číst a rovněž poslouchat. Přičemž si poslech můžete kdykoliv zastavit a jakékoliv slovíčko poslechnout několikrát a hlasitě si zopakovat jeho výslovnost.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to funguje - pokud se tedy člověk na poslech koncentruje a nedělá u toho dalších 10 věcí. Někdy sebe sama překvapím tím, že mi správně naskočí nějaké slovíčko, které jsem se vlastně nikdy „neučila“. Poté si často uvědomím: „No jo, to vlastně bylo v tamto poslechu o…“ a je to tam – je to v hlavě. A víte, kde poslouchám já? Zásadně v autě – cestou ke klientům, jinak na to nemám čas.
Takže vyměňte na chvíli rockovou hudbu ve svých sluchátkách či ranní poslech zpráv v autě při cestě do práce za 20 min. poslechu a uvidíte, že výsledky se dostaví!

V dnešní době softwarové programy prakticky plnohodnotně nahrazují klasické učebnice. Obsahově jsou koncipovány velice podobně, oproti učebnicím mají ale řadu „extra“ výhod. Např. i to, že cvičení můžeme vyplnit x y krát a nemusíme mít černé svědomí z toho, že píšeme do učebnic a vyplněná cvičení pak pracně gumovat. Prostě a jednoduše za týden, za měsíc či déle cvičeníčko otevřete na PC /tabletu a můžete ho v rámci opakování znovu vyplnit. Tato forma je většinou interaktivní , dobře graficky zpracovaná a učení tak může být mnohem zábavnější.
Velkou výhodu vidím v možnosti poslechu výslovnosti slovíček a článků k dané lekci, ale také gramatických vysvětlivkách. Řada programů nám umožňuje si při procvičování kliknout na výsledky, případně i na krátké vysvětlení pravidel daného jevu. Jako další klad se často uvádí ušetřený čas oproti dojíždění na kurzy – můžete se doma v klidu učit kdykoliv máte chuť a čas. Tady bych trošinku polemizovala, protože všichni jsme „pouze lidi“ a asi většina z nás ví, že když by tedy byl nějaký čas na učení, asi si řada z nás najde nějaký důvod, proč se neučit – je to přirozené : Musím vynést koš, hmm, ta okna jsou ale pěkně špinavá, nemáme nic k večeři atd. Proto si myslím, že nad sebou přeci jen potřebujeme „učitelský bič „a pravidelné docházení na kurzy/lekce se zkušeným lektorem.
Velkou výhodu ale vidím v tom, že zakoupený „PC-kurz“ již máte „na vždy“ a může ho využívat kdokoliv z rodiny je velmi positivní.
Některé programy nabízí např. zkoušení slovíček – buď těch, které jsou součástí zakoupeného celku či Vašich vlastních slovíček, která si do paměti zadáte sami. Počítač pak sám na přeskáčku vybírá slovíčka, vy doplňujete překlad a to v obou směrech: z i do cizího jazyka.

Ono ale nejde pouze o to, se tato slovíčka „navrčet“, ale také je v hlavě co nejdéle udržet. Postupem času nám budou přibývat nová a nová slovíčka. Na stará ale nesmíme zapomenout a čas od času je třeba věnovat čas i „oprašování starých slovíček. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat slovíčkům, které si né a né zapamatovat.
Doporučuji vypsat je na lístečky a tyto lístečky/krátký seznámek nalepit např. na okraj monitoru našeho PC, na skříň v ložnici, na akvárium, pokud se na něj rádi a často díváme. Možností je mnoho. Mela by to být místa, kam často upíráme náš zrak, nebo kde trávíme vícero času.
Mohu říci, že jsem takovýto slovníček objevila i u jednoho mého studenta češtiny pro cizince a hádejte kde? No, na WC. Jak jsem již psala, možností je řada…  Nebyl ale jediný. U další naší studentky jsem objevila polepenou kuchyň vč. nádobí, hrnků, kalendáře a okna. A jsem si jistá, že to tam nelepila těsně před mou návštěvou.
Když se nám nová slovíčka uloží do krátkodobé paměti, je třeba je příští, nejpozději přespříští den opět projít, aby se nám uložili do střednědobé. Ale až při pravidelném opakování (doporučuje se brzy ráno či těsně před usnutím) se nám slovíčka uloží do paměti dlouhodobé.

Takže, připravte lepíky, seznámek a promrskejte si „zlobivá“ slovíčka!

Tím se dosáhne
Berevné odlišení dle tématu

Nabídka těchto specializovaných kurzů je v porovnání s běžnými kurzy relativně malá, protože je často i počet zájemců o tyto kurzy mnohem nižší. Odborné kurzy jsou tematicky zaměřeny na jednotlivé oblasti profesního života – od správného napsání CV, motivačního dopisu, přípravy na pohovor až po vyřízení běžné firemní komunikace s klienty či dodavateli, zpracování objednávek, nabídek nebo upomínek atd.. Témat je opravdu mnoho. Kurzy jsou zaměřeny většinou velmi obecně, univerzálně, neboť každá firma má svá určití specifika, způsob jednání a rovněž používanou slovní zásobu.
Komu jsou kurzy určeny? Hlavně manažerům, podnikatelům, pracovníkům státní správy či péče o zákazníky, jakož i všem ostatním zaměstnancům bez rozdílu pozice, kteří mají co do činění se zahraniční klientelou či osobám, které se chtějí ucházet o práci mimo ČR.
Dalšími odvětvími speciálních kurzů odborného jazyka jsou: průmysl, lékařství, právo, finančnictví.
Kurzy jsou přínosné v ohromném rozšíření slovní zásoby v daném oboru a především v osvojení frekventovaných ustálených frází. Také zde často díky lektorovi objevíte chyby, kterých jste doposud při komunikaci dopouštěli a které vždy „tak nějak procházely“. V těchto kurzech hraje velkou roli lektor a jeho kvality. Je dobré, když je nejen teoretik, ale i praktik – aby prostě dané oblasti opravdu řádně rozuměl. Pokud ale narazíte na kvalifikovaného lektora tento druh kurzu Vám bude velkým přínosem.
Nevýhodou kurzu je častá nedostupnost v menších městech a nutnost dojíždění a samozřejmě také relativně vysoká cena.

Dle mé zkušenosti je nejefektivnější a nejintenzivnější metodou, jak se naučit cizí jazyk. Lektor je zde jen a jen pro Vás, může se soustředit na Vaše přání, potřeby, cíle, ale i nedostatky. Sami si určíte frekvenci, zaměření, den a čas výuky, jakož i učební rytmus – což samozřejmě může být někdy i nevýhodou, zejména oproti skupinovým kurzům. V těch je nastaveno „střední tempo“, které by měla zvládat celá skupinka. Také zde chybí srovnání vlastního pokroku s ostatními za stejné časové období.
Na 2. stranu Vám lektor může kdykoliv veškeré Vaše chyby a nejasnosti vysvětlit a řádně procvičit, aniž byste měli pocit, že zdržujete ostatní. Je rovněž častější, že se studenti v individ. kurzech nebojí zeptat proč je daná věc tak či zda je možná i jiná varianta atd. – ve skupinových kurzech má člověk přeci jen trochu ostych – nechce působit jako šprt a ani jako „blb“.
Největší nevýhodou je finanční stránka – individuální kurzy jsou podstatně dražší než skupinové, ale osobně si myslím, že investice se Vám určitě vrátí v podobě jazykového pokroku. Ale: jako u všech ostatních typů platí – základem je pravidelná domácí příprava.

Definovat intenzivní kurzy je dle mého názoru relativně subjektivní. Mohou sem patřit kurzy s intenzitou 2x 120 min/týdně, 2x240 min/týdně či např. 6x 45 min/1 x týdně v kuse atd. Pro mnoho lidí jsou takto intenzivní kurzy perfektní startovací přípravou pro pohovor či Vám mohou „helfnout“ pro dlouhodobý pobyt v zahraničí, služební cestu nebo školení. V krátké době se zde dozvíte mnoho informaci, naučíte, procvičíte a zafixujete nejrůznější jazykové jevy a jejich specifika. Základním předpokladem ovšem je plán studenta, se i po ukončení kurzu jazyku nadále pravidelně věnovat a nabyté znalosti stále udržovat „v kondici“ – bez kontinuálního procvičování a opakování tyto relativně rychle nabyté znalosti zase rychle vyprchají. Znáte přísloví: Lehce nabyl, lehce….
Další velkou nevýhodou je časová náročnost – jen málo kdo z nás si dnes může dovolit trávit tolik hodin týdně v jazykové škole.
Vyzdvihla bych zde ale krátkodobé intenzivní kurzy, které jsou zaměřené na konkrétní téma, např.: příprava na pohovor, jak správně napsat CV a motivační dopis, základní fráze užívané v oficiálních dopisech, cizí jazyk na dovolené atd. Tyto mají velký přínos a navíc si většinou studenti odnesou i velice praktické materiály, které mohou později použít.
Shrnutí: Po absolvování intenzivních kurzů budete mít větší jistotu v používání daného jazyka, dojde k aktivizaci slovní zásoby x Ale: nutné je následní udržování znalostí.

Nabízených kurzů si každý ve svém regionu může najít nespočetně. Od všeobecných přes odborné, semestrální, letní, intenzivní víkendové či delší pobytové kurzy. A toto je jen malý zlomek všech, které jsou jazykovými školami a agenturami nabízeny. Mohu to shrnout tak, že každý si může najít přesně to, co mu vyhovuje, ať už se jedná o den, čas, intenzitu, zaměření nebo místo výuky.
Takže výmluvy stranou, možností je mnoho, jen musíme chtít a udělat si na daný kurz čas. Navíc je prokázáno, že je v kurzu na žáky vytvářen jakýsi „positivní tlak“ ve smyslu: lektor si bude myslet, že jsem lenoch a lajdák a to nemluvě o tom: když se nepřipravím, budu v hodině zdržovat a ostatní studenti budou naštvaní… Toto se nám asi honí v hlavě, ale když si člověk uvědomí, že vlastně takto promarňuje hodiny, které si sám zaplatil. Ale věřte nebo ne, ani toto některé z nás neodradí od „lajdačení“.
Vedle pravidelného navštěvování výuky je totiž základním předpokladem úspěchu pravidelná domácí příprava, opakování a plnění zadaných úkolů. Bez toho se příliš z místa nehneme, i kdybychom měli extra intenzivní kurz nebo super lektora. Lektor v hodinách totiž především procvičuje, vysvětluje a opravuje, ale naučit se to – to musíme sami doma…. Lektora se vždy můžete optat a nechat si nepochopenou látku znovu vysvětlit – on je tu při výuce pro Vás – né vy pro něj, takže se nebojte optat….
Cizí jazyk nám ale do hlavy jen nikdo „nenaleje“.

Taky sami sobě říkáte, že jsme vlastně stálý začátečník? Máte za sebou již mnoho pokusů začít se studiem jazyka, ale tyto pokusy vždy po nějaké době skončí nezdarem? Věřím, že takových nás je určitě mnoho. Perfektně ovládáme první 4 lekce několika učebnic, do dalších lekcí jsme se již ale neprokousali nebo z nich ovládáme jen malý zlomek… Že to znáte také? To ráda slyším a mám pro Vás dobrou zprávičku. Vlastně se může říci, že věčný začátečník vlastně neexistuje, Pokaždé, když opět tento jazykový boj začneme, vždy se dozvíme něco nového, máme jiného lektora, který má jiný přístup, jiné metody výuky, doplňkové učební materiály a návštěva jeho hodin nás obohatí např. v konverzaci či ve znalostech reálií, zvyků, mentality dané země. A i kdyby tomu tak nebylo, minimálně si zopakujeme upevníme to, co jsme již kdysi dobře uměli.
Navíc tyto informace jen tak nezapomeneme, jsou velice dobře uložené v našem podvědomí.
Takže, nevzdávejte to a raději se do toho pořádně „zakousněte“ a dejte si za cíl například to, že se dostanete o 2 lekce díle než při minulém pokusu. Třeba uvidíte, že když se „přehoupnete“ přes nějaké téma, gramatický jev, tak se v pohodě rozjedete dále. Nebo objevíte toho „správného“ lektora, který má úplně jiný Vám vyhovující styl výuky než lektoři předchozí…

Máte pocit, že prostě nejste jazykový typ, nemáte na to hlavu ani čas? Ani přes pilné učení, které je základem úspěchu, stále nevidíte žádné větší výsledky? Tomu tedy fakt nevěřím! Chápu, že občas má člověk pocit, že se jaksi zasekl a delší dobu se nehnul z místa. Ale to určitě není pravda. Pokud toto pociťujete, zkuste si malinké cvičení. Vezměte do ruky starší gramatická cvičení a pár si jich udělejte.
A? No určitě je „vysmahnete“ mnohem rychleji než dříve. V nejlepším případě už si v hlavě ani nemusíte zopakovat pravidla – správná řešení z Vás prostě padají již automaticky. Že tomu tak nebylo? Dobře, může být, tak se zaměřte na jinou jazykovou oblast – pusťte si poslechová cvičení k Vaší učebnici či dokonce zprávy nebo film v originálním znění – rozumíte lépe? Věřím, že pokud takhle „proklepnete“ i porozumění čtenému textu (např. na základě článků v učebnici, zjednodušené četbě nebo novinám a časopisům v cizím jazyce) a konverzaci, určitě objevíte něco, kde jste pokrok přeci jen udělali.

Jsem nejhorší v kurzu. No a co?? Poměřovat, kdo je v kurzu nejlepší a kdo nejhorší je velice relativní, neboť většina studentů do kurzu přichází s odlišným jazykovým vybavením. Každý má různou slovní zásobu, je schopen jinak konverzovat a reagovat na reálné situace či vyplnit gramatický test. Prostě nikdy se Vám nesejde skupina, kde by všichni vybíhali ze stejné startovací čáry.
A i kdybyste byli „nejslabším“ studentem skupiny, o to více za Vaše peníze za kurz získáte. Pokud se budete snažit dohnat ostatní, Váš pokrok na konci kurzu bude mnohem větší než u těch „průměrných“, kteří jaksi splynuli z proudem.
Na druhou stranu vím, že občas každému dojde energie či chuť se učit dále a zrovna tady je velmi důležitá naše motivace. Musíme si před očima přehrát to, kolik úsilí a času nám již studium zabralo, co všechno jsme již zvládli, jak nám jazyk pomohl v práci, při cestování nebo i při nákupu za hranicemi… Nevzdávat, nevzdávat, nevzdávat. Jazyk je doživotní boj plný nástrah, proher ale i výher.

Nuda při učení? Nééé!!
Jeden z demotivujících prvků pro studenty je nuda- ať již při výuce či při domácí přípravě. Doma si můžete výuku všemožně zpestřit - dělejte v cizím jazyce prostě to, co Vás baví i v rodném jazyce, poslouchejte rádio, písničky, vnímejte a překládejte si texty, surfujte na netu, chatujte, čtěte weby a logy na témata, která Vás zajímají, vezměte si k ruce zjednodušenou literaturu, udělejte si některé z xy on-line cvičení, která jsou často zcela zdarma ke stažení.
Důležitá je pravidelnost – doporučuje se vedle regulérní výuky alespoň 3 x týdně 20 – 40 min. domácího tréninku, to zas není tolik. Často bývají motivací právě i fajn spolužáci ze skupinky či sám lektor.
Duchovně zaměřeným studentům se doporučuje relaxační hudba či dechová cvičení, při kterých si představí své dosavadní úspěchy či budoucí možnosti, až jazyk budete ovládat zas o kapku lépe. I prostředí, ve kterém se učíme, hraje roli. K tomu ale více někdy jindy.
Připomeňte si příjemné chvíle, kdy jste jazyk využili v praxi (v obchodě, restauraci, hotelu, na jednání…) a oni Vám rozuměli. Nebyl to fajn pocit?  Je přeci škoda to vzdát!

I takto zní rady některých odborníků. Nemá smysl se dřít slovíčka, která pak v praxi jen stěží využijete či pouze ve výjimečných případech. Na to asi nikdo z nás nemá čas. Jak tedy na to? Člověk by si měl vytyčit podstatná témata a pro daný jazyk vyhledat nejpoužívanější slovíčka a slovní obraty pro tyto konkrétní oblasti.
Volba okruhů je na každém - na jeho jazykové úrovni a především cíli, který si stanovil. Začátečníci a mírně pokročilí si zvolí např. bydlení, rodina, volný čas, zaměstnání, cestování, v hotelu, v restauraci atd., pokročilejší se pravděpodobně pustí do specifičtějších témat, jako: marketing, telefonování, poptávka, reklamace...
Pokud se naučíte cca 100 - 150 slov z jednotlivých tematických celků, můžete si osvojit až 80%  nejvíce používané slovní zásoby z Vámi zvolených celků. No, takto se jednoduše a prakticky dá vybudovat pevná slovní základna. Zbytek slovní zásoby a vazeb se doučíte během praktického používání cizího jazyka. Takže, sáhněte po frekvenčním slovníku či si zasurfujte na netu, stáhněte seznámky slov a začnete s učením!
Inspiraci naleznete např. zde:

AJ
http://ucebnice.heureka.cz/longman-dictionary-of-contemporary-english-5th-edition-cased-with-dvd-rom/
http://www.fragment.cz/e-knihy/ucebnice-odborna-literatura/cizi-jazyky/vseobecne-a-ostatni/nejpouzivanejsi-slova-a-fraze-na-cesty/anglictina-last-minute-e-kniha-s474383505
http://ucebnice.heureka.cz/euroword-anglictina-maxi/
http://www.tea-learning.cz/top-500-anglickych-slov
http://www.tea-learning.cz/top-100-anglickych-slov
NJ
http://vyukove-aplikace.heureka.cz/euroword-nemcina-2000-nejpouzivanejsich-slov/
http://www.kosmas.cz/hledani/?query=Jana+Navr%C3%A1tilov%C3%A1%3A+2000+nejpou%C5%BE%C3%ADvan%C4%9Bj%C5%A1%C3%ADch+n%C4%9Bmeck%C3%BDch+slov+%2B+6+Audio+CD+%E2%80%93
http://neoluxor.cz/ucebnice/jazyky/nemcina/?f:ord=1&f:dir=1
FJ
http://www.levneucebnice.cz/p/2000-nejpouzivanejsich-francouzskych-slov-6-audio-cd/
IJ
http://www.fragment.cz/e-knihy/ucebnice-odborna-literatura/cizi-jazyky/vseobecne-a-ostatni/nejpouzivanejsi-slova-a-fraze-na-cesty/italstina-last-minute-e-kniha-s474383577
ŠP
http://www.fragment.cz/e-knihy/ucebnice-odborna-literatura/cizi-jazyky/vseobecne-a-ostatni/nejpouzivanejsi-slova-a-fraze-na-cesty/spanelstina-last-minute-e-kniha-s474383807

Mnoho z našich studentů stále tvrdí: „Já na to prostě nemám čas. Kdy, paní Houdková, kdy se mám doma učit. Mám 2 děti, manžela, zahradu….“ Ale to je všechno jen naše pohodlná výmluva, nic víc! Já bych také tuto výmluvu mohla používat, protože se rovněž učím další cizí jazyk, ale relativně úspěšně ji v sobě potlačuji. Já čas vlastně také nemám. Při mém 12 až 14 hodinovém pracovním dni se horko těžko najde nějaké skulinka, ale najde. Když se chce. Jak je to možné?
V mém autě nenaleznete nic jiného než německá a anglická poslechová CD, písničky, audio-knihy v cizím jazyce, výslovnostní cvičení na CD atd. A tyhle jedu pořád dokola. Když člověk tráví několik hodin denně v autě, proč by tento čas místo často až trapného rozhovoru 2 moderátorů alespoň na část jízdy nevyužil k poslechu CD s angličtinou či jiným jazykem - nepřijde Vám to smysluplnější? A kdo mě párkrát na silnici potkal, mohl vidět, jak si pěkně trénuji výslovnost.
To samé např. u lékaře – bez kartiček či zjednodušené knihy v cizím jazyce rozhodně nikdy nevyrazím. A kdyby ano, jako záchranu před zbytečnou ztrátou drahocenného času mám v kabelce vytisknutých pár doplňovacích cvičení.
Je opravdu třeba využít jakékoliv skulinky. Ze začátku Vám to možná přijde trapné si v autobuse vyndat učebnici či dokonce projet kartičky. Na 2. stranu – co je komu do toho? Všimněte si, kolik lidí dnes jezdí a chodí se „špunty“ v uších – proč si i tam nenahrát poslechy nebo se alespoň pokoušet cizojazyčné písničky překládat?
Každá minuta učení se počítá a časem se někde projeví, věřte mi.

Asi všichni jsme od malička zvyklí, že nás okolí káralo kvůli „špatným“ věcem a chybám, kterých jsme se dopouštěli, málokdy jsme bývali pochváleni, nebo to u Vás bylo jinak? Psychologové tvrdí, že chvála je extrémně účinným motivačním faktorem v procesu učení (a nejenom tam), zároveň je z psychologického hlediska i základní lidskou potřebou.
Takže, buďte na sebe hodní a pokud Vás nepochválí někdo jiný, poklepejte si na rameno sami a řekněte si: „Jsem dobrej, už umím vyhláskovat své jméno, dneska jsem splnil naprosto všechny zadané úkoly, konečně jsem pochopil ten či onen čas minulý, v tomhle těžkém cvičení jsem neudělal ani jednu chybu, přečetl jsem si novinový článek v cizím jazyce bez slovníku a rozuměl jsem mu, sám jsem si v dopise v AJ našel chyby a dokážu je opravit…“ Důvodů je nepřeberně, věřte mi.
Positivní pocit, prožitek je velice důležitý, nabíjí nás energií a elánem pustit se do překonávání dalších „jazykových překážek“.
S tímto velice úzce souvisí stanovení cílů. Vždy si určete malé reálné cíle, kterých při učení můžete za relativně krátkou dobu dosáhnout: prokousat se další lekcí, naučit se za týden 8 nových frází, vyjmenovat všechna osobní zájmena, atd. atd. Ale - nezapomeňte se po jejich dosažení pochválit!

Asi je zbytečné Vám zde popisovat, jak moc důležitá je koncentrace při učení, to asi všichni dobře víme. Čím ale dosáhneme toho, abychom se při učení lépe soustředili?
Na toto existuje několik jednoduchých cvičeníček, která byste měli před zahájením učebního procesu či v jeho průběhu provést, především pokud již cítíte, že Vám myšlenky utíkají někam jinam.
Zkuste si například:
Napište úhledným hůlkovým písmem své jméno do levého horního rohu papíru.
Nakreslete 4 kruhy do pravého horního rohu papíru a zapište do nich počáteční písmeno vašeho křestního jména.
Těmito cvičeními zvýšíte svou koncentraci a zároveň si zopakujete slovní zásobu:
Zavřete oči, (není podmínkou, ale rychleji eliminujete vjemy nepodstatných a rozptylujících věcí) utvořte řetězec 15 – 25 slov, nejlépe v cizím jazyce, ke stejnému tématu (židle, stůl, koberec, lampa….)
Napište si na papír 1 slovíčko dle vlastního výběru a zkuste z jeho jednotlivých písmenek utvořit co nejvíce slov.
Napište si 1 slovíčko svisle na papír a využijte jeho jednotlivá písmena jako počáteční písmena dalších slov, která z něj vytvoříte.
Jsou to jednoduchá ale efektivní cvičení, která můžete aplikovat prakticky všude, aniž by si toho někdo jiný všiml.

Samozřejmě! Stejně tak jako u každé jiné aktivity je i při učení důležité řádné prokrvení celého organismu. Nikdo po Vás nechce, abyste se cizí jazyk učili při běhu na páse či jízdě na rotopedu, ale pokud patříte mezi sportovní extra nadšence, proč ne? Běžnému člověku ale stačí např. hra prstů – vezměte si malý míček a opakovaně ho různými způsoby mačkejte v jedné i druhé ruce – dojde k prokrvení a zvýší se tím i vaše schopnost koncentrace. Učte se nová slovíčka či dělejte si poslechy s MP3 přehrávačem při fajn procházce v přírodě – spojíte tak příjemné s užitečným!
Proč je pohyb při učení rovněž důležitý? Určitě si vzpomenete na pány profesory/studenty ze starých filmů, kteří při hodinách mašírovali třídou sem a tam. Díky pohybu se sníží hladina adrenalinu – klesne tedy nervozita, opadne stres, člověk se uvolní, tělo a hl. mozek se může v klidu přepnout do režimu „učení“.
Díky přiměřenému pohybu se nám krásně prokrví mozek a dostane dostatek potřebného kyslíku.
V některých knihách je možné se dočíst i o metodě učení se novým slovíčkům skrze pohyby těla, kdy si za pomoci rukou, nohou a trupu špatně zapamatovatelná slovíčka „napíšete“ – při opakování tohoto pohybu a slovíčka, nejlépe nahlas, by se nám mělo lépe uložit do paměti. Myslím, že je to velice zajímavé, co?

Řada firem i privátních osob přemýšlí, zda má investovat své peníze a čas pravidelně během celého roku, nebo raději jen několikrát ročně, zato ale mnohem intenzivněji. Jaká pozitiva a negativa tyto pobyty mají? Asi největší výhodou pobytových kurzů je jejich velká intenzita. Samozřejmě ani fakt, že se dostaneme na nějaké, většinou, velice pěkné místo a poznáme nové fajn lidi, kteří stejně jako my zápolí s cizím jazykem. Intenzivní kurzy zohledňují potřeby pracovně vytížených osob a na výběr je řada destinací v Čechách i zahraničí, dále si můžete zvolit z mnoha úrovní, komfortu ubytování i intenzity a zaměření kurzu. Na 2. stranu jsou v podstatě pouze doplňkem jiného pravidelného typu výuky a rozhodně ji nedokáže nahradit. Jistě sami dobře znáte přísloví „lehce nabyl, lehce pozbyl“. Tak je tomu i s cizím jazykem.
Osobně vidím velký smysl v intenzivních kurzech, které jsou naprosto konkrétně tematicky zaměřeny – např. na bussines English: jak správně napsat CV, příprava na přijímací pohovor, obchodní korespondence atd. Prostě téma, které se dá zvládnout (vysvětlit a dostatečně procvičit) např. během 2-3 dnů. Obdobně to vidím např. s kurzy zaměřenými pouze na rozvoj komunikativnosti.
Tyto kurzy sice rovněž nedokáží zázraky, ale alespoň člověku daný jazyk po 3 – 10 dnech nepřijde již tak „cizí“.

Učení by pro nás mělo být příjemnou záležitostí. Samozřejmě, že většina z nás je od přírody kapku pohodlnější, ale i proces domácího učení si můžeme velice zpříjemnit. Doporučuje se např. relaxační hudba, pro meditačně zaměřené osoby např. kratší dechové uvolňovací cvičení, meditace atd. Jiného uspokojí, když si ke stolu vezme dobrý čaj nebo kávičku, případně i víno. Dále si můžeme představit, k čemu se vlastně učíme, čeho chceme dosáhnout a jak nám daný jazyk otevře dveře do světa, pomůže k získání zajímavější pozice a usnadní nám např. komunikaci s klienty nebo jen zpříjemní dovolenou v cizině., případně dokonce pomůže k lépe placené práci přímo v zahraničí. Každý máme motivaci jinou.
Positivní vnitřní motivace a příjemné prostředí jsou pro výuku nezbytné. Mimo to je alte třena maximální koncentrace – takže: vypněte mobil, internet, rádio – prostě veškeré rušící elementy eliminujte.
A nakonec něco pro racionalisty: mozek je třeba namáhat stejně jako svaly – bez tréningu jsou povislé, ochablé a nevzhledné,… takže! Hurá na to!!

Jste už trošinku pokročilí v cizím jazyce a chcete se ještě efektivněji naučit další a další nová slova, ale máte pocit, že v poslední době nějak stojíte na „mrtvém bodě“? Tím si určitě projde většina z nás!
Zkuste se slovíčka učit trochu jinak: doporučuje se si tato slovíčka zafixovat v nějaké pro ně typické větě či frázi a v příznačné situaci. Tuto frázi se pak naučit jako celek a uvidíte, že Vám pak v případě potřeby sama naskočí, aniž byste o ní museli dlouze přemýšlet a dávat ji slovo po slovu dohromady. Ideální je spojit si v mysli danou frázi s jakýmkoliv  obrázkem typické situace, ve které se fráze dá dobře použít. Prostě zapojit co nejvíce smyslů, včetně Vaší fantazie. A odborníci tvrdí – čím absurdnější tento fantazijní obrázek je, tím lépe si ho zapamatujeme.
Tak například větička: You are welcome - pokud se ji naučíte celou, jste za vodou. Pak už Vás tato věta vůbec nepřekvapí, přestože doslovný překlad by Vám asi dost zamotal hlavu…. Nebo u věty Let’s go! …. Ani ještě nemusíte znát tento gramatický jev (rozkaz), a přesto větu dokážete správně použít.
Tyto frázičky jsou univerzální a použití jakýchkoliv jiných vymyšlených a přeložených vět by rodilými mluvčími mohlo být považováno za podivné či by dokonce vůbec nepochopili, co vlastně chcete říci.
Takže hurá na krátké užitečné věty!

Další naprosto perfektní metodou, jak si ve volných chvílích trénovat cizí jazyk je samomluva v tomto jazyce. Každý z nás určitě během dne x krát potichu přemýšlí o řadě informací, bádá, analyzuje a nebo jen prostě vzpomíná na fajn prožitý víkend. Všechny tyto myšlenky si říkejte v cizím jazyce! Fakt se tím hodně naučíte!
Zpočátku si na to člověk musí zvyknout a stále si připomínat, aby „přemýšlel“ v cizím jazyce, po nějaké době to ale člověku již přijde naprosto přirozené a myšlenky sami naskakují v cizím jazyce… a to je náš cíl. Nebuďte gramatičtí perfekcionisté – nepřemýšlejte nad pravidly – prostě si mluvte, mluvte a mluvte sami se sebou!
Sama tuto metodu už dlouhá léta používám a nedám na ni dopustit. Do hlavy Vám nikdo nevidí, nemusíte se bát, že uděláte chybu a nastane nějaké faux pas. Když prostě zrovna není jiná šance, jak cizí jazyk trénovat, sáhněte po tomto. Jsem přesvědčena, že po 2 a více měsících se výsledek dostaví – slovíčka a různé obraty přichází automaticky, člověk reaguje rychleji a slovíčka díky neustálému opakování nezapomíná. Ba naopak – neustálým používáním je ukládá do dlouhodobé paměti.
Je jasné, že toto není vhodné pro úplné začátečníky, ale i ti si mohou např. do českých vět dosazovat co nejvíce známých slovíček z cizího jazyka, cestou po ulici si pojmenovávat obchody a zboží, které v nich vidíme… – já takto také začínala a je to opravdu efektivní, naprosto jednoduché a nic Vás to nestojí…
Takže, přemýšlejte si pěkně v cizím jazyce!

Krizička? Věřte, že tím si při učení cizím jazykům projde naprosto každý. První nechuť pokračovat ve studium studiu přichází po pěti až deseti lekcích, další zhruba po 20 lekcích a tyto krize se budou během dalšího studia opakovat! Je třeba si na ně zvyknout a umět je překonat.
Jedním z pomocníků v těchto slabých chvilkách je připomenutí si našeho cíle. Než jsme se vrhli do učení, určitě jsme měli nějaký cíl, plán, představu, přání či touhu, jak a hlavně proč se daný jazyk chceme učit, v čem nám usnadní život, co budeme moci dělat a čeho dosáhneme, až ho budeme slušně ovládat, jak nám obohatí život, rozšíří naše možnosti – ať již pro získání nové zajímavější práce, cizojazyčných přátel z internetu či třeba na dovče nebo při nákupu v Německu.
Důležité je, si tento cíl, smysl našeho snažení neustále připomínat a myslet na příjemný pocit, který budeme mít, až ho dosáhneme!!
Positivní přístup je základem jakéhokoliv úspěchu!

Máte za sebou pár lekcí a s přibývajícími úkoly a novými gramatickými záludnostmi opadá vaše počáteční nadšení? Je třeba s tím tedy bojovat, připravit se na to!
Jedním z mnoha dalších ukazatelů toho, že opadá naše motivace a energie učit se dále je hledání problémů a výmluv. Jako např. v učebnici - to, že se v půlce učebnice rozhodnete, že Vám vlastně vůbec nevyhovuje. Není to jen Vaše výmluva, jak začít s jinou učebnicí zase od začátku a první lekce jen tak v pohodičce a bez námahy proplout? Zamyslete se nad tím!
Mnoho našich studentů je také druhý extrém – nakoupí si najednou 4 – 5 různých učebnic a cvičebnic a skáčou z jedné do druhé. To, že máte doma plnou knihovnu knih, ze kterých se můžete, učit Vám ještě nezaručí, že je všechny opravdu otevřete a systematicky projdete až do konce. Bezhlavé skákání sem tam a příliš časté změny učebnic naruší logickou souslednost gramatiky, ale i slovní zásoby a fráziček. Setkáte se pak s neznámými jevy, slovy, což člověka otráví a demotivuje ho koukat na každé slovíčko do slovníku. To může vést až k úplné nechuti ve studiu pokračovat…
Každá učebnice a její další díly mají svůj vlastní koncept a jeden díl logicky, úrovní, slovní zásobou i obsahem navazuje a opakuje poznatky z předchozího dílu učebnice. Nemůže se Vám tedy stát, že po Vás ve cvičeních někdo bude chtít něco, co vůbec neznáte.
Raději si vyberte 1 učebnici a k ní patřící cvičebnici a např. ještě extra gramatická cvičení a raději projděte vše pro svou úroveň a pak se vrhněte na učebnici další.
Takže – nevzdávejte to, makejte dále!!

A zase tu máme toto strašidelné leč reálné téma – už mě to učení moc nebaví, nemám čas, nemám chuť, musím uvařit, ještě musím na nákup, prostě nejsem na jazyky talent… vše jsou JEN a JEN výmluvy!
Kdo opravdu chce, čas si vždycky najde, i kdyby to bylo „jen“ na poslech cizojazyčného CD či rádia cestou do práce, přečtení pár řádků z knihy či projetí slovíček během cesty v metru nebo autobuse. I při úklidu, žehlení a vaření si můžete pustit nějaké poslechy, naladit BBC nebo ZDF či si poslechnout drilová cvičení na slovíčka a výslovnost.
Co máte ve sluchátkách při joggingu? Máte na běhacím páse položenou učebnici a opakujete? Pokud ano, jistě jste si všimli, že často uběhnete více než jindy, protože se nesoustředíte jen na to, že už vám dochází síly i dech a píchá Vás v boku….
Při učení je velmi podstatná zábava. Zpříjemněte si tedy učení, dělejte to, co máte rádi a co Vás baví nebo co holt dělat musíte a zapojte do toho učení – zabijete dvě mouchy jednou ranou!!

A je to tu zase! Opět se nám moc nechce, jsme zlenivělí a otrávení z vlastních minimálních či dokonce žádných pokroků a už zase uvažujeme o tom, že se na to učení vykašlem. Chyba !! Právě teď musíme maximálně zamakat!
V mnoha předchozích dílech jsme se již bavili o řadě metod, jak se dá učení ozvláštnit, zpříjemnit a jak si z něj prostě udělat radost a koníček. Volba těchto aktivit je jen a jen na Vás. S negativním přístupem k učení už máte dobře nakročeno k nějaké pauzičce, který se bude postupně prohlubovat a zvětšovat, až to zabalíte úplně.
Navštěvujete skupinový kurz a cítíte, že po vynechání několika lekcí po sobě, jste úplně mimo a ztrácíte se v učitelově výkladu, zatímco ostatní spolužáci pokračuji a aktivně se výuky účastní? Začínáte „nestíhat“ a přestává Vás to bavit. Tomuto můžete systémově zabránit tím, že si vždy (při každičké vynechané lekci) vyžádáte od spolužáků nebo od lektora přehled probrané látky, doučíte se ji a splníte veškeré zadané úkoly.
Někteří jsou demotivováni z chyb, kterých se často i opakovaně dopouští, ale: Kdo je nedělá? Nebuďte perfekcionalisté, za chybky Vám přece nikdo hlavu trhat nebude. Na naopak, z chyb svých i Vašich kolegů se můžete hooodně naučit!!
Takže: Hlavu vzhůru, zatnout zuby a makat dál!

Nejhorší je nuda. Když se do učení nutíte, musíte si pořád hledat motivační důvody proč se jít tamto či ono učit, skončíte velmi rychle jak věčně se motivující věční studenti anebo se na to zkrátka po čase vykašlete.
Učte se jazyk na tom, co byste rádi dělali i v češtině (nebo slovenštině - zdravím slovenské čtenáře). To znamená, nebudete číst vážnou klasiku, když ji k smrti nenávidíte. Ale detektivka, to je jiná? Ok, čtěte nebo poslouchejte detektivku. Dívejte se na filmy, které chcete vidět. Čtěte blogy, které vás zajímají. Bavte se s lidmi, se kterými se chcete bavit, jsou vám příjemní. Učte se z učebnic či kurzu, které vás neotravují, nejsou nudné.
Na světě je veliká spousta zajímavého k čemu se ve vašem přirozeném jazyce nedostanete. Jsou zajímavé knihy, které u nás nikdy nevyšly a ani nevyjdou (víte, že přes amazon často nakoupíte knihy mnohem mnohem levněji než u nás v knihkupectví?) Jsou zajímavé filmy, ke kterým nejsou české titulky nebo dabing (aspoň pro mě - já miluju staré kvalitní filmy a zkrátka spoustu toho svůj "český" překlad nemá). Je na světě spousta krásných dokumentů, které mají srozumitelného vypravěče (např. BBC dokumentární filmy). Jsou i rádia ve světě na určitá témata, rádia, která by se tady neuživila. Rádia o designu, o marketingu, rádia o pohodovém životě, motivaci atd… Nebo BBC rádio s velmi dobrou poslechovou angličtinou, kdo má rád např. zprávy nebo intelektuální poslouchání. Jsou skupiny lidí na internetu - komunity, kde se baví o věcech, které vás zajímají. Můžete si s někým zajímavým pokecat třeba hodiny zadarmo přes skype. Je milión možností jak se vyhnout nudnému učení se jazyka.
Čím více najdete způsoby, které vás baví, tím více tomu věnujete svého času, tím více budete na přijímání a používání jazyka soustředění, bude to vysloveně vaše vášeň a tím více zkrátíte čas potřebný k učení.

Ano, určitě! Samozřejmě, že to nepůjde tak rychle a jednoduše, jako kdybyste v cizině opravdu žili.
Tam je na Vás vyvíjen dost veliký tlak z vnějšku – abyste měli šanci najít dobrou práci, úspěšně se zapojit do sociálních vztahů, najít si přátele, pobavit se s kolegy…. Důležitý ale není jen ten vnější tlak a motivace, ale i ta vnitřní motivace. Naše vnitřní motivace hraje právě v učení „doma“ tu největší roli. A co myslíte, že je trvalejšího rázu – vnitřní nebo vnější motivace?
Když se v cizině dostanete na úroveň, díky které tam tak nějak přežijete a pokud jste tam nejeli s předsevzetím, že si domů přivezete nějaké certifikáty z AJ či jiného jazyka, tak Vaše snaha a makání na jazyku půjde rapidně dolu – prostě si vystačíte s tím, co umíte, namísto dalšího rozvoje a zdokonalování. Nehledě na to, že řada lidí si tam najde česky hovořící partu přátel a to je kámen úrazu..
Tak tohle nebezpečí nám tady nehrozí. Je nutné zapracovat na vnitřní motivaci, uvědomit si své cíle, možnosti, které jednou díky jazyku budeme mít, utvořit si učební rituály jakož i příjemné učební prostředí.
A pokud chcete mít cizí jazyk „live“, mrkněte na internet, určitě ve Vašem městě objevíte skupinku jazykových nadšenců a rodilých mluvčí, kteří se pravidelně setkávají v hospůdce a jsou otevřeni novým kontaktům. Tito lidé pro Vás mohou být velkou inspirací, vzorem a hnacím motorem při dalším učení.
Učení je dřina, to nikdo nepopírá a vyžaduje pravidelnou a pečlivou práci, ale věřte, že výsledky se dostaví, i když nemáte šanci dlouhodobě vycestovat!

Se stoupající jazykovou úrovní je třeba si nejen klást vyšší cíle a mít na sebe trochu drsnější nároky, ale také se co nejvíce obklopit reálným cizím jazykem. Co tím vlastně myslím a jak na to?
Jakmile Vám to vaše jazyková úroveň byť jen trošičku dovolí, podívejte se například na zprávy na BBC či jiném programu v originálu. Na prvních x pokusů budete mít asi pocit, že stejně ničemu nerozumíte a že moderátor mluví moc rychle, pokud ale vytrváte a zprávy se budete pravidelně několikrát týdně dívat (stačí Vám např. 10 minutek – to není tolik!), úspěch je zaručen. Uši si zvyknou na výslovnost výslovnosti rodilého mluvčího a mozek začne rozpoznávat jednotlivá slovíčka, slepovat je do vět a najednou moderátorova výpověď bude dávat smysl. Obraz Vám pomůže dokreslit situaci a obsah sdělení.
Velkou výhodou jsou např. video -zprávy na internetu. Můžete si je kdykoliv zastavit, juknout na neznámá klíčová slovíčka do slovníku. Místa, kterým nerozumíte si pouštět znova a znova a krásně si naposlouchat správnou výslovnost.
Obdobné je to s rádiem – což už je zase trochu vyšší level, protože zde nám chybí právě onen doprovodný obraz a také možnost sledovat moderátorova ústa. Ale i to se dá díky pravidelnému tréninku dobře zvládnout!

Dalším, tentokrát velice fajn, krokem ve studiu cizího jazyka je sledování filmů a čtení knih v originálním jazyce. Někomu se to asi bude zdát dost brzy, ale tento krok je třeba udělat, jakmile se dostanete na trochu vyšší úroveň. Pokud nechcete hned začít s náročnými věcmi, pusťte si pohádky pro děti či pořady pro nejmenší, zakupte si zjednodušené knihy – na trhu jich je nepřeberné množství.
Až budete vybírat svůj první film či seriál v cizím jazyce, určitě Vám pomůže, pokud vybraný film/seriál odpovídá Vašemu „šmaku“ a téma Vás baví, herci se Vám libí – to rovněž hraje důležitou roli. Dále je dobré volit již dobře známý film/seriál. Dalším pomocníkem jsou Vám samozřejmě i titulky v češtině – na ty se ale pokuste dívat co nejméně…
U zjednodušených knih je to obdobné – začněte čtením s poslechem CD, které je velice často součástí těchto knih. Až si budete kapku více jistí v kramflecích, pusťte se jen do čtení či pouze do poslechu. Zafixujete si takto řadu slovíček, správnou výslovnost i psanou podobu daných slov. Ceny těchto knih s CD také nejsou nijak závratné…
Inspiraci naleznete např. na:
http://www.cambridge.cz/Zjednodusena-cetba_d844.html
http://www.penguinreaders.cz/

Je jasné, že jakmile člověk dosáhne trochu lepší úrovně, se kterou by si teoreticky mohl vystačit v běžném životě či ve stále se opakujících pracovních záležitostech, začne usínat na vavřínech a to je velká chyba!
Pokud vaším cílem není jen základní konverzace, tak je třeba v učení vytrvat. Věřte, že jazyk je práce klidně na celý život. Stále budete objevovat nová slovíčka, fráze, idiomy i gramatické jevy, se kterými jste se ještě nesetkali nebo kterým ještě zcela nerozumíte.
Ani pokročilí by neměli péči o svůj cizí jazyk zanedbávat – vezměte si pravidelně knihu v originále, pusťte si cizojazyčný film bez titulků, poslouchejte rádio, chatujte s cizinci, nebo si zaplaťte hodiny konverzace s rodilým mluvčím (pozor na výběr, né každý rodilý mluvčí je i dobrý učitel!!!) – to pak teprve zjistíte, že vlastně ještě máte stále co dohánět, vylepšovat a prohlubovat.…. Že slova či obraty, které používáte, někdy prostě nejsou úplně vhodné a přestože se nám např. jeví jako synonyma, rodilák by je tak v dané situaci nikdy nepoužil. Vyvinout si jazykový cit je makačka na řadu let.
Udržujte se prostě pořád jazykově v kondici!

I v běžném uspěchaném pracovním dni můžete zvládnout něco pro svůj cizí jazyk udělat. Co třeba? No, začněte od maličkostí:
Nastavte si např. na svém PC Windows v cizím jazyce. Co kde a k čemu zde je, to zná většina z nás v rodném jazyce velice dobře, zkuste to nyní v cizím. Naučíte se tak hromadu užitečných slovíček.
Nastavte si cizí jazyk ve svém telefonu, facebookovém profilu, či jako výchozí jazyk všech stažených programů ve Vašem PC. Budete tak cizí jazyk nenásilně trénovat každý den x krát.
Ale zkusit můžete i řadu jiných věcí, jako:
napište si nákupní lístek na velký nákup či seznam věcí na cesty v cizím jazyce.
Nainstalujte si do svého mobilu slovník, kam se můžete kdekoliv a kdykoliv na nějaké slovíčko podívat – i takto se dá slovní zásoba rychle obohatit. Samozřejmě si nezapamatujete všechny hledané výrazy, ale pár Vám jich v hlavě určitě utkví!
Dívejte se na filmy/seriály v originále, nebuďte lenoši, titulky přečte každý hravě – vnímejte méně titulky a více mluvenou řeč.
http://cz.english-attack.com
Toto vše jsou možnosti, jak cizí jazyk můžeme nenásilně zahrnout do běžného života, a přitom se bez větší námahy rychle naučit mnoho nových věcí. Vždyť právě tato slovíčka opravdu užíváme/te denně!

Řada lidí má slovo dril a výuku cizích jazyků spojené především s dřívější dobou, kdy se cizí jazyk šprtal slovo od slova či dokonce větu po větě zcela nazpaměť.
Když slyšíme slovíčko dril, ježí se Vám z toho chlupy? Ale bylo to opravdu tak špatné? Není to částečně jen náš předsudek?
Za dob našich babiček a prababiček se dril používal hlavně při výuce latiny. Latina ale byla mrtvý jazyk, kterým prakticky nikdo v reálném životě nemluvil, neměl šanci ho použít, jazyk se tedy skoro nijak nevyvíjel a neměnil. Žáci vlastně ani neměli jinou možnost, než se ho naučit právě drilovou metodou a učitelé rovněž necítili příliš velkou potřebu přemýšlet nad inovativními a zábavnějšími formami výuky toho cizího jazyka.
Kdo se prostě nenaučil „papouškovat“ větu za větou, měl kuli… Zde by ale bylo na místě se zamyslet nad aktuální situací a možnostmi učitelů dnes. Změnil se styl výuky za tu hromadu uplynulých let a hromadu článků, časopisů, knih a projektů napsaných k tomuto účelu odpovídajícím způsobem?
Jsou ve školní výuce opravdu v hodinách aplikovány netradiční metody, které by znuděné a pubertální žáky motivovaly a ulehčily nebo minimálně jim zpříjemnily učení se tomu či jinému cizímu jazyku? Prochází učitelé speciálními školeními a je toto téma v dostatečném rozsahu zařazeno do přednášek na VŠ, které jsou určeny budoucím pedagogům? Co myslíte?

Velmi podobnou situaci, jako jsme v minulém díle zmiňovali s výukou latiny, si možná zažil i kdekdo z Vás – především v 80. a počátkem 90. let. Velmi citelné to bylo krátce po revoluci, kdy se na školách místo ruštiny prakticky ze dne na den začala učit angličtina a ruštináři, aby nepřišli o práci, se chudáci doma museli šprtat „nový“ cizí jazyk.
Jejich neznalost tohoto jazyka se samozřejmě projevila i ve stylu výuky. Učitelé nebyli v tomto jazyce „zběhlí“, řadu věcí a jevů vůbec neznali, nemluvě o nulové šanci tenkrát tento cizí jazyk v praxi použít a aktivně ho tak rozvíjet či se seznamovat s běžnou hovorovou formou angličtiny. I znalosti existence značných rozdílů v americké a britské formě angličtiny ani nemluvě.
Výjimkou tenkrát nebylo ani to, že učitelé byli jen o pár lekcí před svými žáky. Ale můžeme jim to skutečně vyčítat?
Učitelé pak naprosto logicky sahali po dnes tak nenáviděných a odsuzovaných metodách drilu. A do svých studentů prali jednu gramatickou poučku za druhou, horem dolem do nich ládovali haldy v reálném životě často nepoužívaných slovíček a frází. Konverzace a poslechy byly z výuky prakticky vytěsněny. Ale měli učitelé tehdy jinou volbu? Jak můžete se studenty pořádně konverzovat, když znáte jen o pár slovíček více než oni? Na začátku byl rovněž extrémně omezený výběr učebního materiálu. Když už se sehnala pořádná učebnice, ideálně navazující učebnicová řada doplněná poslechovými kazetami, mohl učitel opravdu jásat.
Na 2. Stranu, sáhněme si do svědomí – která pravidla, slovíčka a obraty se Vám nesmazatelně zaryly do paměti a jste schopni si na ně kdykoliv v patřičnou situaci vzpomenout a použít je? Já sama konstatuji, že i dril má „něco do sebe“… Samozřejmě by neměl tvořit hlavní část výuky, ale určitě bych ho zcela nevyloučila…. Jak to vidíte Vy?

Opakovat musíme všichni dokola – nejen u cizích jazyků. To je holt základní předpoklad k tomu, aby se nám získané informace kvalitně uložily do dlouhodobé paměti.
A kdy je nejlepší opakovat? Pokud chodíte na kurz, ideální pro studenty je na začátku či na konci hodiny projet slovní zásobu a fráze z minulé lekce. Ale i Vy sami si můžete cestou domů po kurzu v hlavě rychle projít a shrnout obsah a nové poznatky z Vaší lekce.
Zamyslete se v autobuse nad nově probranou gramatikou, zkuste si vytvořit pár větiček s daným jevem. Že si na něco nemůžete zcela vzpomenout?
Nebojte se sáhnout po sešitu a zápisky si přečíst. Každý z těchto kroků Vám pomůže danou látku pochopit a „uložit“ alespoň pár nových slovíček.
Ať již sami či s lektorem – vždy je dobré si po cca 3 - 4 lekcích z učebnice udělat větší a komplexnější opakování gramatiky i slovíček a frází, protože už se asi každému z nás stalo, že danou věc v pohodě chápal a ovládal v době, kdy byla ve výuce aktuálně probírána a řádně procvičována.
Pak ale přišly nové věci, nová pravidla, nová slovíčka a starší jsme trochu šoupli na zadní pozici, znalosti se prostě pomaličku začaly vykuřovat...
Proto pro Vás opakování slouží jako velice důležitá zpětná vazba, jak jsme danou látku pochopili, naučili se poznatky prakticky používat, zapamatovali jste si slovní zásoby daných lekcí a samozřejmě také zda a do jaké míry je umíte i aktivně použít.
Výborně zde sami můžete objevit nedostatky a mezery a intenzivněji se doma /v hodinách soustředit na jejich postupné odstranění.
Takže: opakovat, opakovat, opakovat!!

Např. pokud máme pár „ošklivých“ slovíček, které si né a né zapamatovat – označte si je barevně v učebnici, napište si je několikrát na papír, opakujte je častěji než ostatní slovíčka či vazby.
po vynechání několika lekcí po sobě, zatímco ostatní spolužáci pokračují dál. Začneme „nestíhat“ a přestane nás to bavit. Tomuto můžeme systémově zabránit tím, že si vždy (při každičké vynechané lekci) vyžádáme od spolužáků nebo od lektora přehled látky a doučíme se ji.
Někteří jsou demotivování z chyb, kterých se dopouští, ale: Kdo ne? Nebuďte perfekcionalisti, za chybky Vám přece nikdo hlavu trhat nebude.
A jak na to, když se nám doma nechce do učení? Zná to jistě každý z nás – jakákoliv aktivita vč. neoblíbených domácích prací je lepší než učení… Rada je jednoduchá: prostě se začnete učit. Na začátku nejlépe něco, co děláte rádi – uvidíte jde o to udělat 1. Krok a pak už to učení půjde samo